Řemeslný kurz 1. ročníku na Slovensku

Předposlední květnový týden strávili studenti prvního ročníku na řemeslném kurzu ve střední části Slovenska. Na úpatí pohoří sopečného původu Poľana strávili v dědině Očová týden naplněný řemeslnou prací. Naše škola se tak po sedmi letech vrátila opět do řemeslného dvora, na toto kouzelné místo, které má co nabídnout z lidových tradic a folkloru.
Denní program byl velmi nabitý. Po brzkém budíčku a snídani následovalo ranní zpívání, kde nás milá slovenská „baba“ učila tradiční písně z Očové a okolí. Při dopolední řemeslné práci se každá z pěti skupin žáků věnovala jednomu řemeslu. Řemesla to byla následující: vyřezávání dřevěné píšťalky, kosení trávy kosou, šití krivou jehlou, kovařina a dřevořezba (vyřezávání obrazu).
V odpoledním bloku po obědě se skupinky vystřídaly a žáci se opět po tři hodiny věnovali další činnosti. Poté nastala delší pauza na odpočinek až do večeře. Po večeři jsme se se zkušeným a energickým tanečníkem učili tančit místní tradiční folklorní tance, nejprve jednotlivě, pak v páru a nakonec nacvičily dívky sestavu v „kolesu“. Hodinový trénink nás vždy dokonale vyčerpal, jelikož tanec vyžaduje poměrně slušnou fyzickou kondici. Po náročném dni jsme mohli společně vydechnout, ať už u ohně v kruhu s ostatními, procházkou po okolí či jinak.
Během pěti „pracovních“ dní se každý věnoval jednomu řemeslu dvakrát, celkem tedy u jednoho řemesla strávil každý 6 hodin. Během této doby se většině žáků podařilo udělat pěkný kus práce. Od výřečného píšťalkáře si sice hotovou píšťalku odnesl málokdo, zato v kosení kosou byli leckteří výkonnější než moderní kosicí technika. Při šití krivou jehlou se pilnějším jedincům podařilo barevnými bavlnkami vyšít pěknou kruhovou výšivku tradičním postupem. Pod dohledem zkušeného kováře bylo možné si ukovat pěkný a funkční hřebík, podkovičku a v případě zájmu i
jiné předměty – okrasné či užitkové. S rustikálně vyhlížejícím koscem jsme se zase naučili efektivně a lehce zacházet s kosou a konečně si každý od dřevořezbáře odvezl obrázek vyřezaný do dřevěné desky.
Pět zmíněných řemesel, zpěv a tanec nebyly jediné činnosti, ke kterým jsme v Očové „přičichli“. Přihlíželi jsme ještě výrobě chleba a sýra a výsledek jsme mohli sami zhodnotit. Doslova nám zachutnalo.
Studenti v tomto týdnu zakusili jak chvilky uspokojení, tak i chvilky perné, chvilky přemáhání i překonávání bolesti. Zpěv a tanec krásně dokreslovaly celkovou atmosféru místní dědiny. Lidové písně žáky oslovily tak, že se linuly ještě při zpáteční cestě autobusem.