Všechno to začalo druhý školní den, tedy v úterý druhého září dva tisíce dvacet pět, když jsme se místo ve školních lavicích na opatovském sídlišti setkali uprostřed sherwoodského lesa v zastrčené uličce hlavního nádraží za Luxorem. Po četných zpožděních a neohlášených objížďkách jsme konečně v mírném dešti stanuli na zastávce Velké Hamry a čekal nás asi čtyř kilometrový výstup do vesničky Zásada, ze které šlo krásně přehlédnout snad celé podhůří Jizerských hor. Ubytovali jsme se ve veliké budově bývalé školy teď už kompletně přestavěné na pension.
V následujících čtrnácti dnech měl být náš program následující; snídaně, biologická procházka po okolních loukách, 1. blok kreslení/zpěvu, oběd, 2. blok kreslení/zpěvu, večerní zpěv, večeře, večerní blok botaniky, volno, večerka. Při biologických procházkách s panem učitelem Ševčíkem jsme si ukazovali různé luční květiny a snažili si zapamatovat jejich názvy. Prvních pár dní pan učitel vždy nějakou květinu zvedl do výšky, aby ji všichni viděli a mohli hádat, co by to mohlo být, postupně jsme už nehádali, ale názvy květin věděli a nakonec byl skoro každý z nás schopen květinu určit, když ho pan učitel jmenovitě vyvolal. Na 1. blok jsme se rozdělili podle hlasů na sboru a půlka třídy šla s paní učitelkou Jirout a panem učitelem Vosáhlem zpívat do prostor herny, případně jídelny, nebo místnosti zvané “modlitebna” vybavené například řadami lavic, řečnickým pultem, nebo fotkami místních věřících. Druhá skupina kreslila herbář; Každý si na louce našel květinu a musel ji vyhrabat s co největším kořenem, stonkem, listy a květem, prostě v co nejideálnějším stavu. Pak si vzal A4 čtvrtku a snažil se ji na ni co nejvěrněji přenést, přičemž každý člověk musel nakreslit aspoň dvě.
Výsledný herbář je vystaven v chodbě v prvním patře naší školy. Po obědě a poledním klidu se skupiny vystřídali a následoval společný zpěv, abychom části Pendereckiho mše Missa brevis zkompletovali a slyšeli, jak Mozartovo Misericordias Domini zní se všemi hlasy a klavírem. Před spaním nám pan učitel Ševčík buď vyprávěl o významných biolozích, nebo jsme dělali společná zamyšlení a podobné aktivity, aby se naše znalost botaniky prohloubila ještě víc, protože v tomhle školním roce ji už mít nebudeme. Volný čas jsme trávili buď na pokojích, hráli ping-pong, nebo si povídali na chodbách.
V neděli, skoro přesně uprostřed výjezdu, jsme absolvovali celodenní výlet v okolních horách. Jedna skupina vedená panem učitelem Vosáhlem se vrátila po obědě a posílená zmrzlinou, na druhou skupinu v čele s panem učitelem Ševčíkem jsme ale museli čekat až do večeře. Dalším výletem, který jsme podnikli byl dobrovolný výstup na blízkou rozhlednu a pozorování východu Slunce, a pak samozřejmě také pozorování zatmění Měsíce od táboráku a písniček.
Poslední dny narůstal v penzionu stres, protože se blížilo i finální zkoušení z botaniky, které bylo pečlivě promyšlené dlouho dopředu. Asi uprostřed našeho výjezdu se na největší chodbě objevil seznam padesáti květin, které jsme na svých průzkumnických výpravách potkali asi nejvíckrát rozřazených do jednotlivých čeledí a naším úkolem bylo zapamatovat si u dané rostliny vždy rodové i druhové jméno a její čeleď a poslední den to přišlo. Program nebyl stejný jako obvykle, protože dopoledne byl společný zpěv a pak nastal asi čtyř hodinový blok, kdy jsme se rozdělili na holky a kluky, přičemž dámy zůstaly v penzionu s dodělávaly si věci, nebo třeba uklízely a pánové si od pana učitele Ševčíka vylosovali speciální zadání a vydali se na louky. Pro to, aby kluci uspěli u zkoušení musel každý uvázat kytici obsahující vždy deset rostlin z našeho seznamu podle svého individuálního zadání, ale dalším nesmírně důležitým faktorem byla estetika tohoto výtvoru. S hotovou kyticí pak kluk došel za panem učitelem a musel květiny které natrhal i správně pojmenovat a zařadit a když se tak stalo našel v prostorách penzionu holku, které chtěl květinu dát (mohli jsme se dohodnout i dopředu) a předal jí ji, což byla obecně dosti trapná situace. Že se někde tato slavnostní předávka koná jste poznali celkem snadno, protože chatou se rozezněly kroky s dupotem paních učitelek Peškové a Jirout, které s nachystanými foťáky utíkaly před hlavní vchod a vše nadšeně dokumentovaly. Když dívka obdržela kytici a podařilo se jí vymanit se ze světel blesků těch amatérských paparazzi, došla taky za panem učitelem Ševčíkem a všechny květiny musela taky pojmenovat a zařadit. Protože máme ve třídě víc holek než kluků, někdo dokonce natrhal kytice dvě, trhal i pan učitel a dokonce se našly i dívky, které si to chtěly vyzkoušet a natrhaly kytici pro své kamarádky. Poslední den proběhl poklidně, mírným stresem s balením, zevrubným úklidem a posledním zpěvem, po kterém jsme se dali na zpáteční cestu ověnčeni tím lučním kvítím, které si snad každá z nás chtěla nechat, protože všechny kytice vypadaly úžasně.
Františka Kubačáková
studetnka třetího ročníku
Operační program Jan Amos Komenský – Šablony II WL
/v Projekty a granty/od Ivan SmolkaOd 1. 9. 2025 do 31. 8. 2027 realizujeme projekt Šablony II WL, spolufinancovaný Evropskou unií, Ministerstvem školství a Magistrátem hlavního města Prahy.
Projekt podpoří zejména inovativní vzdělávání našich studentů, ale také práci školní psycholožky, umožní i další vzdělávání učitelů.
Celková výše podpory je 967 tis. Kč.
Pozvánka na maturitní ples 2026
/v Aktuality/od Jana ProcházkováZveme vás na maturitní ples, který se uskuteční 6.2.2026 v KD Domovina.
Výroční zpráva 2024/25
/v Aktuality/od Jiří ProcházkaPublikovali jsme výroční zprávu o činnosti školy za minulý školní rok. Naleznete v ní povinně zveřejňované informace, např. přehled činností, údaje o organizaci a aktivitách školy ale i mnohé navíc.
Pozvánka na divadelní představení 4. ročníku
/v Aktuality/od Jana ProcházkováVážení učitelé, rodiče, spolužáci a přátelé školy,
s potěšením vás zveme na představení autorské divadelní adaptace filmu Někdo to rád horké, kterou pro vás připravujeme jako studenti a studentky 4. ročníku.
Představení se konají v úterý 18. listopadu a ve čtvrtek 20. listopadu, vždy od 19.00 hodin v Divadle U22 (K Sokolovně 201/8, Praha 22 – Uhříněves).
Vstupné je zajištěné formou dobrovolného příspěvku na místě.
Těšíme se na vás, vaše přítomnost bude pro nás tou největší podporou!
S úctou
Váš 4. ročník
Pozvánka Někdo to rád horké
Ekologické praktikum 2025
/v Fotogalerie/od Jana ProcházkováEkologické praktikum 2. ročníku
6. – 10. 10. 2025
Přišel nový školní rok a tradiční ekologické praktikum je zpět! Tentokrát jsme v pondělí 6. října posbírali nástroje a společně se vydali do nedalekého Milíčovského lesa.
Milíčovský les a jeho soustava rybníků jsou z hlediska biodiverzity velice cennou a dokonce i Evropsky významnou lokalitou. Nacházejí se zde druhy, které na území Prahy nikde jinde nežijí. Cílem naší práce tak je pomoct tuto rozmanitost udržet a chránit místa od agresivních druhů.
Došli jsme k Milíčovskému rybníku, kde jsme se setkali s Ing. Romem z Odboru ochrany životního prostředí MHMP. Pan Rom nás uvedl do fungování místa a vysvětlil jaké činnosti od nás krajina bude potřebovat. Prošli jsme se po části lesa, kde jsme se posléze během celého praktika pohybovali. Hned po konci výkladu jsme se pustili do práce. Rozdělili jsme se na menší skupinky, kterým pan učitel Ševčík vysvětlil konkrétní úkony. Tento den nás čekalo různých úkonů hned sedm. Pomohli jsme s udržováním plazí zídky u starého třešňového sadu, což se podařilo již během dopoledne dokončit, stejně jako vyčištění plážičky rybníku Homolka od náletových křovisek. Také jsme pomohli v místní vrbovně s ořezem vrb tzv. na hlavu.
Největším úkolem dne bylo vytvoření cesty na již roky plánovaném místě a zrušení nevyhovující pěšinky vedle – to obnášelo odstranění některých velkých křovisek nacházejících se v plánovaných místech a prosekání trnitého porostu pokrývajícího celou oblast. Tuto práci jsme dokončili hned další den posekáním cesty křovinořezem a srovnáním větších nerovností za pomocí motyk a lopat a nakonec i organizovaným prošlapáním. S cestou také souviselo ošetření stromové aleje, které v různých variacích probíhalo až do středy – vyčistili jsme zálivkové mísy, stromy natřeli ochranným nátěrem, opravili rozbité podpůrné plůtky a stromy k nim uvázali.
Největším úkolem celého praktika byla likvidace všudypřítomného zlatobýlu – invazního druhu rostliny agresivně vytlačujícího lokální druhy tvořící přirozenou diverzitu této krajiny – která nás provázela po celou dobu od pondělí do čtvrtka. Další důležitou činností pak bylo prosvětlování dubového lesa na březích Milíčovského rybníka likvidací náletových dřevin od třešní až k lipám. Pracovali jsme ve dvou oblastech lesa, dohromady tři dny. Nedílnou součástí práce v lese byl také úklid poházených odpadků a poté pomoc s naložením pořezaných dřevin na traktor, který se ve čtvrtek ráno postaral o jejich odvoz.
Posledním, rozhodně však neméně důležitým úkolem, bylo mapování a údržba ptačích budek po celém lese. Za něj můžeme vděčit vytrvalé trojici, která se mu věnovala po celé první tři dny i přes nečekaný útok sršní.
V původním plánu pana učitele Ševčíka bylo, že naše práce bude probíhat až do pátku, ale díky naší píli a rychlosti jsme skončili už ve čtvrtek krátce po poledni. Nyní nás čekalo už jen přenesení nástrojů do školy a v pátek procházka po místech, kde jsme pracovali.
Za to, že jsme nemuseli přinášet nástroje každý den ze školy můžeme vděčit jízdním policistkám, v jejichž stájích jsme je mohli uskladnit, tímto tedy děkujeme. Výměnou jsme jim alespoň pomohli zjistit, kdo vlastní rozbitou lavičku u jejich vrat.
Za druhý ročník fotografové Filip Truhlář a Štěpán Vlček
Botanicko-hudební výjezd 2025
/v Fotogalerie/od Jana ProcházkováVšechno to začalo druhý školní den, tedy v úterý druhého září dva tisíce dvacet pět, když jsme se místo ve školních lavicích na opatovském sídlišti setkali uprostřed sherwoodského lesa v zastrčené uličce hlavního nádraží za Luxorem. Po četných zpožděních a neohlášených objížďkách jsme konečně v mírném dešti stanuli na zastávce Velké Hamry a čekal nás asi čtyř kilometrový výstup do vesničky Zásada, ze které šlo krásně přehlédnout snad celé podhůří Jizerských hor. Ubytovali jsme se ve veliké budově bývalé školy teď už kompletně přestavěné na pension.
V následujících čtrnácti dnech měl být náš program následující; snídaně, biologická procházka po okolních loukách, 1. blok kreslení/zpěvu, oběd, 2. blok kreslení/zpěvu, večerní zpěv, večeře, večerní blok botaniky, volno, večerka. Při biologických procházkách s panem učitelem Ševčíkem jsme si ukazovali různé luční květiny a snažili si zapamatovat jejich názvy. Prvních pár dní pan učitel vždy nějakou květinu zvedl do výšky, aby ji všichni viděli a mohli hádat, co by to mohlo být, postupně jsme už nehádali, ale názvy květin věděli a nakonec byl skoro každý z nás schopen květinu určit, když ho pan učitel jmenovitě vyvolal. Na 1. blok jsme se rozdělili podle hlasů na sboru a půlka třídy šla s paní učitelkou Jirout a panem učitelem Vosáhlem zpívat do prostor herny, případně jídelny, nebo místnosti zvané “modlitebna” vybavené například řadami lavic, řečnickým pultem, nebo fotkami místních věřících. Druhá skupina kreslila herbář; Každý si na louce našel květinu a musel ji vyhrabat s co největším kořenem, stonkem, listy a květem, prostě v co nejideálnějším stavu. Pak si vzal A4 čtvrtku a snažil se ji na ni co nejvěrněji přenést, přičemž každý člověk musel nakreslit aspoň dvě.
Výsledný herbář je vystaven v chodbě v prvním patře naší školy. Po obědě a poledním klidu se skupiny vystřídali a následoval společný zpěv, abychom části Pendereckiho mše Missa brevis zkompletovali a slyšeli, jak Mozartovo Misericordias Domini zní se všemi hlasy a klavírem. Před spaním nám pan učitel Ševčík buď vyprávěl o významných biolozích, nebo jsme dělali společná zamyšlení a podobné aktivity, aby se naše znalost botaniky prohloubila ještě víc, protože v tomhle školním roce ji už mít nebudeme. Volný čas jsme trávili buď na pokojích, hráli ping-pong, nebo si povídali na chodbách.
V neděli, skoro přesně uprostřed výjezdu, jsme absolvovali celodenní výlet v okolních horách. Jedna skupina vedená panem učitelem Vosáhlem se vrátila po obědě a posílená zmrzlinou, na druhou skupinu v čele s panem učitelem Ševčíkem jsme ale museli čekat až do večeře. Dalším výletem, který jsme podnikli byl dobrovolný výstup na blízkou rozhlednu a pozorování východu Slunce, a pak samozřejmě také pozorování zatmění Měsíce od táboráku a písniček.
Poslední dny narůstal v penzionu stres, protože se blížilo i finální zkoušení z botaniky, které bylo pečlivě promyšlené dlouho dopředu. Asi uprostřed našeho výjezdu se na největší chodbě objevil seznam padesáti květin, které jsme na svých průzkumnických výpravách potkali asi nejvíckrát rozřazených do jednotlivých čeledí a naším úkolem bylo zapamatovat si u dané rostliny vždy rodové i druhové jméno a její čeleď a poslední den to přišlo. Program nebyl stejný jako obvykle, protože dopoledne byl společný zpěv a pak nastal asi čtyř hodinový blok, kdy jsme se rozdělili na holky a kluky, přičemž dámy zůstaly v penzionu s dodělávaly si věci, nebo třeba uklízely a pánové si od pana učitele Ševčíka vylosovali speciální zadání a vydali se na louky. Pro to, aby kluci uspěli u zkoušení musel každý uvázat kytici obsahující vždy deset rostlin z našeho seznamu podle svého individuálního zadání, ale dalším nesmírně důležitým faktorem byla estetika tohoto výtvoru. S hotovou kyticí pak kluk došel za panem učitelem a musel květiny které natrhal i správně pojmenovat a zařadit a když se tak stalo našel v prostorách penzionu holku, které chtěl květinu dát (mohli jsme se dohodnout i dopředu) a předal jí ji, což byla obecně dosti trapná situace. Že se někde tato slavnostní předávka koná jste poznali celkem snadno, protože chatou se rozezněly kroky s dupotem paních učitelek Peškové a Jirout, které s nachystanými foťáky utíkaly před hlavní vchod a vše nadšeně dokumentovaly. Když dívka obdržela kytici a podařilo se jí vymanit se ze světel blesků těch amatérských paparazzi, došla taky za panem učitelem Ševčíkem a všechny květiny musela taky pojmenovat a zařadit. Protože máme ve třídě víc holek než kluků, někdo dokonce natrhal kytice dvě, trhal i pan učitel a dokonce se našly i dívky, které si to chtěly vyzkoušet a natrhaly kytici pro své kamarádky. Poslední den proběhl poklidně, mírným stresem s balením, zevrubným úklidem a posledním zpěvem, po kterém jsme se dali na zpáteční cestu ověnčeni tím lučním kvítím, které si snad každá z nás chtěla nechat, protože všechny kytice vypadaly úžasně.
Františka Kubačáková
studetnka třetího ročníku