Biopraktikum 3. ročníku - Střední škola

Pomalu jsme se rozloučili s koncem prázdnin a do téměř nevybalených krosen po všech prázdninových dobrodružstvích jsme začali házet baterky s červeným světlem, bloky, tužky, marmelády a prostě všechny věci, bez kterých se na biologickém kurzu vskutku neobejdete. Ve škole jsme se my, třeťáci, neohřáli ani pár hodin a už 2. září jsme ujížděli vlakem směrem Lipová-lázně, Vápenná.

Když jsme dorazili k malé chatě, na níž bylo bez pochyb poznat, že hned na začátku její rekonstrukce došly majiteli peníze, chvíli jsme uvažovali, zda by nebylo útulnější spát na zahradě pod širákem. Nakonec z toho sešlo a my se mohli těšit z krásného ubytování :D. Záhy jsme měli sraz u ohniště, kde nás pan učitel Ševčík seznámil s botanikem Carlem Linném, jehož přítomnost a výzkumy nás provázely celým kurzem. Ani pan učitel Jirout nezůstal pozadu, jelikož nás hned první večer vzal na astronomickou vycházku na nedalekou louku. Ukazovali jsme si různá souhvězdí a ten, kdo nic neviděl, mohl si alespoň užívat krásnou oblohu, protože byla opravdu poetická.

Na druhý den jsme hned po snídani vyrazili na naší první botanickou vycházku, jež spočívala v tom, že jsme brouzdali loukami a pan učitel Ševčík se neúnavně shýbal pro každou druhou rostlinu. Popisovali jsme si je, povídali si o nich a záhy jsme jim přiřadili jméno i čeleď. Tímto způsobem jsme se mimochodem za osm dní naučili padesát jedna druhů rostlin. Další dny byly v podobném duchu, plné botanických či astronomických přednášek, vycházek a do toho jsme vyráběli herbář z vůkol rostoucích rostlin. S jejich kresbou nám skvěle pomáhala paní učitelka Ferencová, která nebyla jen koučem, ale i milou podporou. Opravdoví odvážlivci se v brzkých ranních hodinách vydávali otužovat do ledového Průzračného potoka, zatímco jejich spolužáci spokojeně oddychovali a zamačkávali jeden budík za druhým.

Musím říct, že jsme se ani chvíli nenudili, a to i díky dvěma výletům po Jeseníkách. První bych nazvala tour po lomech, jež měla být původně dlouhá pouhých osm kilometrů. Alespoň podle slov pana učitele Ševčíka. Jenže pak se z toho vyklubalo osmnáct a my byli rádi, že jsme za soumraku doklopýtali k chatě. Druhý výlet byl spojený s prohlídkou Jeskyní Na Pomezí, kde jsme viděli spoustu zajímavých přírodních útvarů a pořádně vymrzli. Myslím, že jsme všichni vděční za to, jaké nám vyšlo počasí, poněvadž pršelo pouze jeden večer. Jinak bylo sluníčko, modrá obloha a občas nějaké mráčky. Kolem chalupy byla krásná příroda otevírající nám plnou náruč rozmanitých rostlin a my je postupně poznávali. Každopádně jsme tam nebyli vůbec sami. Po celý pobyt nám dělala společnost dvě mlsná koťata, z čehož jedno z nich jsem ráno našla v míse s rohlíky, jak do sebe jeden láduje.

Dny už se nám krátily a blížila se závěrečná poznávačka rostlin, ze které byli nervózní hlavně chlapci. Jednoduše by to nebyl náš pan učitel, kdyby úkol nějak neozvláštnil. Museli jsme se naučit již zmíněných padesát jedna druhů rostlin, kluci se postupně vydávali pročesávat louky a dle zadaných instrukcí trhali kytice pro děvčata, která zatím dodělávala poslední úpravy herbáře. Každé dívce pak lehce ztuhl úsměv na tváři, když dostala nádherný puget pcháčů zelinných, kakostů smrdutých a silenek nadmutých. Postupně jsme pak chodili za panem učitelem a jednotlivé druhy rostlin v kytici pojmenovávali. Snad žádný výjezd by se neobešel bez táboráku a ani tento nebyl výjimkou. Opékali jsme buřty, hermelíny a zpívali písničky.

Bylo to sice krásné, ale i ta nejhezčí písnička se jednou dozpívá. Takže jsme se desátého září sbalili a s herbářem a spoustou vzpomínek se vraceli směr Praha hlavní nádraží. A kdyby vám ani toto vyprávění o našem výjezdu nestačilo, tak tu pro vás mám báseň, jejímž prostřednictvím jsme tento zážitek prezentovali ostatním studentům a zbytku učitelského sboru.

Nuže, snad se vám bude líbit!

Rok se s rokem sešel

a třeťák nám do života vešel.

Nezbylo nic jiného než si sbalit saky paky

a odjet do zatuchlé chaty.

Ráno jako každé druhé sešli jsme se před domem

abychom ještě nerozkousanou snídani mohli spolknout výkladem.

Když dozněla poslední slova českého rapu Mirka, který chce být dýdžejem

mohla začít hodinová přednáška o astronomii s mistrem PJ (PídžeJem).

Bohužel před koncem obsáhlé mluvy, kdy se studenti těšili na svačinu, div si netrhali chomáče vlasů

se ze vzdálené vesničky linula všem známá trampská píseň

„U stánků na levnou krásu
postávaj a smějou se času
s cigaretou a s holkou, co nemá kam jít.“

Reakce našeho mistra však nebyla jako u studentů, učitel zbrunátněl, popadla ho zlost

a na nepřítomné obličeje studentů udělal velice káravý pohled a řekl jen: „Tak a dost!“

K již zmíněné svačině jsme dostali pečivo a jogurt,

u tohoto produktu však doufáme, že už v obchodech není,

protože jsme se shodli, že trojbarevný jogurt s želatinou označíme za karcinogenní

Co se týče dalšího programu, následovala vycházka zvaná kyti,

protože hned po prvním zabočení do louky jsme prošli kdejakou pavoučí sítí

První šel vždy pan učitel Ševčík, běhající v čele skupiny,

trhal nám jitrocele, jetele, ptačince a kdejaké květiny.

Zatímco my jsme rozdýchávali další názvy květin z hvězdnicovité čeledi,

paní Ferencová v kuchyni vařila o sto šest, protože na budget se nehledí!

V moment, kdy závěrečná poznávačka začala

a švarní jinoši se rozběhli pročesat louky

slečny zasedly ke stolům se seznamy a vázami plnými květin,

jejichž názvy tahaly z naprosté hloubky.

Nejedna dívčí líčka se zarděla, když chlapec nakráčel s kyticí

plné bodláků, bolševníků a kakostů smrdících.

Po noční obloze se proháněla prapodivná souhvězdí.

Dozvěděli jsme se, že vodnář v malém voze nejezdí

a když jsme uviděli delfína uhánějícího zachránit Andromedu,

nevydali jsme ani hlásku, na mou věru.

Když se nám v očích noční obloha leskla,

tak kdejaká osoba sebou na zem pleskla.

Omámení světlem a jasností hvězd

nechali jsme se příšerně splést,

že další ráno, zas a znovu

odjeli jsme s batohy zpátky domů.

Text: Rozálie Veselovská

Báseň: Štěpánka Koubová a Rozálie Veselovská, studentky 3. ročníku