Fotogalerie z akcí

Ilustrativní obrázek příspěvku

Divadelní vystoupení 4. ročníku

/v /od

V týdnu od 17. 11. se v divadle U22 v Uhříněvsi uskutečnila tři představení inscenace Někdo to rád horké, kterou v rámci divadelního projektu připravil náš 4. ročník. Ročníkový divadelní projekt probíhá na Waldorfském lyceu v Praze již podeváté a v posledních letech se jej podařilo ustálit jako pevnou součást vzdělávacího plánu pro 4. ročník. Letos poprvé studentky a studenti zvolili práci na adaptaci filmového díla, což kladlo na účastníky projektu nové nároky. Základní inscenační verzi textu připravili Matouš Černý a Lenka Kapsová a vycházela z většiny přímo z filmových situací a dialogů, zčásti byla inspirována muzikálovou verzí a několik dialogů či postav bylo nově připsaných. Během zkouškového procesu následně několik situací a dialogů rozepsali sami účinkující, celkově tak vznikla opravdu autorská adaptace, na jejíž textové podobě se podílelo celkem asi 20 zúčastněných.

Na přípravu a zkoušení bylo v rozvrhu vyhrazených 8 divadelních dvouhodinovek, v rámci kterých byla vybrána hra a navrženo obsazení či základní scénografické a kostýmní řešení inscenace; dva dny vyhrazené na čtenou zkoušku a další přípravy; pětidenní soustředění v jihočeském Strmilově, během kterého vznikla hrubá verze celé inscenace a byla pod vedením Petra Jirouta nazkoušena hudební složka; a následující týdenní zkoušení ve škole, které bylo určené zejména pro zbývající organizaci, výrobu scény, dopracování vybraných výstupů a pro dvě celkové generálky. Vyvrcholením projektu bylo již zmíněné trojí uvedení inscenace (18. a 20. listopadu pro veřejnost a 19. listopadu pro školy) v Divadle U22 v pražské Uhříněvsi. Kdo neměl možnost přijít, může se zatím alespoň pokochat fotografiemi z posledního představení; celkový záznam inscenace bude k dispozici na youtube kanálu školy patrně během ledna.

fotograf: Viktor Kaderka

Ilustrativní obrázek příspěvku

Ekologické praktikum 2025

/v /od

Ekologické praktikum 2. ročníku
6. – 10. 10. 2025

Přišel nový školní rok a tradiční ekologické praktikum je zpět! Tentokrát jsme v pondělí 6. října posbírali nástroje a společně se vydali do nedalekého Milíčovského lesa.

Milíčovský les a jeho soustava rybníků jsou z hlediska biodiverzity velice cennou a dokonce i Evropsky významnou lokalitou. Nacházejí se zde druhy, které na území Prahy nikde jinde nežijí. Cílem naší práce tak je pomoct tuto rozmanitost udržet a chránit místa od agresivních druhů.

Došli jsme k Milíčovskému rybníku, kde jsme se setkali s Ing. Romem z Odboru ochrany životního prostředí MHMP. Pan Rom nás uvedl do fungování místa a vysvětlil jaké činnosti od nás krajina bude potřebovat. Prošli jsme se po části lesa, kde jsme se posléze během celého praktika pohybovali. Hned po konci výkladu jsme se pustili do práce. Rozdělili jsme se na menší skupinky, kterým pan učitel Ševčík vysvětlil konkrétní úkony. Tento den nás čekalo různých úkonů hned sedm. Pomohli jsme s udržováním plazí zídky u starého třešňového sadu, což se podařilo již během dopoledne dokončit, stejně jako vyčištění plážičky rybníku Homolka od náletových křovisek. Také jsme pomohli v místní vrbovně s ořezem vrb tzv. na hlavu.

Největším úkolem dne bylo vytvoření cesty na již roky plánovaném místě a zrušení nevyhovující pěšinky vedle – to obnášelo odstranění některých velkých křovisek nacházejících se v plánovaných místech a prosekání trnitého porostu pokrývajícího celou oblast. Tuto práci jsme dokončili hned další den posekáním cesty křovinořezem a srovnáním větších nerovností za pomocí motyk a lopat a nakonec i organizovaným prošlapáním. S cestou také souviselo ošetření stromové aleje, které v různých variacích probíhalo až do středy – vyčistili jsme zálivkové mísy, stromy natřeli ochranným nátěrem, opravili rozbité podpůrné plůtky a stromy k nim uvázali.

Největším úkolem celého praktika byla likvidace všudypřítomného zlatobýlu – invazního druhu rostliny agresivně vytlačujícího lokální druhy tvořící přirozenou diverzitu této krajiny –  která nás provázela po celou dobu od pondělí do čtvrtka. Další důležitou činností pak bylo prosvětlování dubového lesa na březích Milíčovského rybníka likvidací náletových dřevin od třešní až k lipám. Pracovali jsme ve dvou oblastech lesa, dohromady tři dny. Nedílnou součástí práce v lese byl také úklid poházených odpadků a poté pomoc s naložením pořezaných dřevin na traktor, který se ve čtvrtek ráno postaral o jejich odvoz.

Posledním, rozhodně však neméně důležitým úkolem, bylo mapování a údržba ptačích budek po celém lese. Za něj můžeme vděčit vytrvalé trojici, která se mu věnovala po celé první tři dny i přes nečekaný útok sršní.

V původním plánu pana učitele Ševčíka bylo, že naše práce bude probíhat až do pátku, ale díky naší píli a rychlosti jsme skončili už ve čtvrtek krátce po poledni. Nyní nás čekalo už jen přenesení nástrojů do školy a v pátek procházka po místech, kde jsme pracovali.

Za to, že jsme nemuseli přinášet nástroje každý den ze školy můžeme vděčit jízdním policistkám, v jejichž stájích jsme je mohli uskladnit, tímto tedy děkujeme. Výměnou jsme jim alespoň pomohli zjistit, kdo vlastní rozbitou lavičku u jejich vrat.

Za druhý ročník fotografové Filip Truhlář a Štěpán Vlček

Ilustrativní obrázek příspěvku

Botanicko-hudební výjezd 2025

/v /od

Všechno to začalo druhý školní den, tedy v úterý druhého září dva tisíce dvacet pět, když jsme se místo ve školních lavicích na opatovském sídlišti setkali uprostřed sherwoodského lesa v zastrčené uličce hlavního nádraží za Luxorem. Po četných zpožděních a neohlášených objížďkách jsme konečně v mírném dešti stanuli na zastávce Velké Hamry a čekal nás asi čtyř kilometrový výstup do vesničky Zásada, ze které šlo krásně přehlédnout snad celé podhůří Jizerských hor. Ubytovali jsme se ve veliké budově bývalé školy teď už kompletně přestavěné na pension.

V následujících čtrnácti dnech měl být náš program následující; snídaně, biologická procházka po okolních loukách, 1. blok kreslení/zpěvu, oběd, 2. blok kreslení/zpěvu, večerní zpěv, večeře, večerní blok botaniky, volno, večerka. Při biologických procházkách s panem učitelem Ševčíkem jsme si ukazovali různé luční květiny a snažili si zapamatovat jejich názvy. Prvních pár dní pan učitel vždy nějakou květinu zvedl do výšky, aby ji všichni viděli a mohli hádat, co by to mohlo být, postupně jsme už nehádali, ale názvy květin věděli a nakonec byl skoro každý z nás schopen květinu určit, když ho pan učitel jmenovitě vyvolal. Na 1. blok jsme se rozdělili podle hlasů na sboru a půlka třídy šla s paní učitelkou Jirout a panem učitelem Vosáhlem zpívat do prostor herny, případně jídelny, nebo místnosti zvané “modlitebna” vybavené například řadami lavic, řečnickým pultem, nebo fotkami místních věřících. Druhá skupina kreslila herbář; Každý si na louce našel květinu a musel ji vyhrabat s co největším kořenem, stonkem, listy a květem, prostě v co nejideálnějším stavu. Pak si vzal A4 čtvrtku a snažil se ji na ni co nejvěrněji přenést, přičemž každý člověk musel nakreslit aspoň dvě.

Výsledný herbář je vystaven v chodbě v prvním patře naší školy. Po obědě a poledním klidu se skupiny vystřídali a následoval společný zpěv, abychom části Pendereckiho mše Missa brevis zkompletovali a slyšeli, jak Mozartovo Misericordias Domini zní se všemi hlasy a klavírem. Před spaním nám pan učitel Ševčík buď vyprávěl o významných biolozích, nebo jsme dělali společná zamyšlení a podobné aktivity, aby se naše znalost botaniky prohloubila ještě víc, protože v tomhle školním roce ji už mít nebudeme. Volný čas jsme trávili buď na pokojích, hráli ping-pong, nebo si povídali na chodbách.

V neděli, skoro přesně uprostřed výjezdu, jsme absolvovali celodenní výlet v okolních horách. Jedna skupina vedená panem učitelem Vosáhlem se vrátila po obědě a posílená zmrzlinou, na druhou skupinu v čele s panem učitelem Ševčíkem jsme ale museli čekat až do večeře. Dalším výletem, který jsme podnikli byl dobrovolný výstup na blízkou rozhlednu a pozorování východu Slunce, a pak samozřejmě také pozorování zatmění Měsíce od táboráku a písniček.

Poslední dny narůstal v penzionu stres, protože se blížilo i finální zkoušení z botaniky, které bylo pečlivě promyšlené dlouho dopředu. Asi uprostřed našeho výjezdu se na největší chodbě objevil seznam padesáti květin, které jsme na svých průzkumnických výpravách potkali asi nejvíckrát rozřazených do jednotlivých čeledí a naším úkolem bylo zapamatovat si u dané rostliny vždy rodové i druhové jméno a její čeleď a poslední den to přišlo. Program nebyl stejný jako obvykle, protože dopoledne byl společný zpěv a pak nastal asi čtyř hodinový blok, kdy jsme se rozdělili na holky a kluky, přičemž dámy zůstaly v penzionu s dodělávaly si věci, nebo třeba uklízely a pánové si od pana učitele Ševčíka vylosovali speciální zadání a vydali se na louky. Pro to, aby kluci uspěli u zkoušení musel každý uvázat kytici obsahující vždy deset rostlin z našeho seznamu podle svého individuálního zadání, ale dalším nesmírně důležitým faktorem byla estetika tohoto výtvoru. S hotovou kyticí pak kluk došel za panem učitelem a musel květiny které natrhal i správně pojmenovat a zařadit a když se tak stalo našel v prostorách penzionu holku, které chtěl květinu dát (mohli jsme se dohodnout i dopředu) a předal jí ji, což byla obecně dosti trapná situace. Že se někde tato slavnostní předávka koná jste poznali celkem snadno, protože chatou se rozezněly kroky s dupotem paních učitelek Peškové a Jirout, které s nachystanými foťáky utíkaly před hlavní vchod a vše nadšeně dokumentovaly. Když dívka obdržela kytici a podařilo se jí vymanit se ze světel blesků těch amatérských paparazzi, došla taky za panem učitelem Ševčíkem a všechny květiny musela taky pojmenovat a zařadit. Protože máme ve třídě víc holek než kluků, někdo dokonce natrhal kytice dvě, trhal i pan učitel a dokonce se našly i dívky, které si to chtěly vyzkoušet a natrhaly kytici pro své kamarádky. Poslední den proběhl poklidně, mírným stresem s balením, zevrubným úklidem a posledním zpěvem, po kterém jsme se dali na zpáteční cestu ověnčeni tím lučním kvítím, které si snad každá z nás chtěla nechat, protože všechny kytice vypadaly úžasně.

 

Františka Kubačáková

studetnka třetího ročníku

Ilustrativní obrázek příspěvku

Dějepisný výjezd 2. ročníku

/v /od

Pondělí, 1.září, 8:45, eurytmický sál…a jsme oficiálně druháky. Někdo by mohl naříkat, že prázdniny skončily, ale nám tak úplně ne! Hned po učitelském zahájení školního roku a vyřízení nezbytných formalit, jsme totiž odjeli na dějepisný výjezd do kláštera v Teplé.

Náplní našich dnů byly prohlídky kláštera, bojovka po stopách zakladatele kláštera, blahoslaveného Hroznaty, práce s německým textem a práce s mědí. Večerní program se skládal z dějepisných přednášek a zpěvu. V úterý jsme vyrazili na výlet do Bečova nad Teplou, kde jsme zhlédli výstavu věnovanou Relikviáři sv. Maura. Náš pobyt v klášteře jsme zakončili ve středu večer táborákem.

Ve čtvrtek odpoledne jsme se vydali na cestu zpět a do Prahy jsme si kromě nových znalostí odváželi spoustu krásných zážitků a vlastnoručně vyrobené měděné mističky.

 

Za 2. ročník Rozárka Turoňová

Ilustrativní obrázek příspěvku

Ekologické praktikum 2. ročníku

/v , /od

Studenti Waldorfského lycea opět navázali spolupráci s městskou částí Praha 11. Tentokrát se vydali
do Centrálního parku a Modletické ulice.

Je časně ráno, pondělí 14. října, a my, studenti Waldorfského lycea na Opatově míříme jako obvykle do školy. Tentokrát však neusedneme do lavic, ale čeká nás dosti netradiční program. Budeme se celý týden starat o platanovou alej v Centrálním parku a od středy budeme pracovat i na nových štěrkových záhonech v Modletické ulici. To vše pod dohledem Jihoměstské majetkové a hlavně našeho učitele biologie Ondřeje Ševčíka.

Po krátké přednášce a informačním okénku jsme se vydali s lopatami, rýči a motykami k Centrálnímu parku, kde jsme po instruktáži v cca čtyřčlenných skupinách začali s péčí o stromy. To obnášelo zrýt zeminu v okolí cca 1,5 m od kmene, vyplít a z drnů následně vytvořit kruhový mísovitý tvar. Nesmělo se zapomenout ani na hnojivo. Do tímto způsobem vytvořené zálivkové mísy jsme pak pomocí koleček navozili mulč. Takto ošetřená půda bude lépe udržovat vlhkost a umožní stromu lépe snášet zejména letní horka. Za 1. den jsme stihli ošetřit přes 30 stromů, což se stalo i v následujících dnech standardem.

Život stromu ve městě není procházka růžovým sadem, kolem stromu je často zhutnělá půda, odpadky, a v ne-poslední řadě musí strom odolávat například psím potřebám.

Mezitím už se v Modletické ulici bouraly staré vyvýšené záhony s růžemi. To obstarával profesionální bagrista. Záhony bylo potřeba zbourat zejména kvůli tomu, že blokovaly případný přístup hasičských vozů k OC Opatovská. Kromě toho půda ve vyvýšených záhonech rychle vysychá a pro rostliny tak nevytváří optimální prostředí. Růží nám bylo líto a nechtěli jsme je nechat napospas popelářům, a tak jsme vytvořili malou akci s názvem „Zachraň růže“, kdy jsme si část z nich  odnesli na naši školní zahradu a část jsme rozdali lidem. Do nově uvolněné půdy jsme zasadili vybrané druhy trvalek a okrasných cibulovin, kterým se bude v nových záhonech dařit lépe. Ty jsme totiž pokryli vrstvou štěrku, který bude držet vlhkost. Záhony začnou kvést až na jaře, a do plné krásy vyrostou napřesrok.

Nakonec jsme kromě dvou záhonů, navzdory očekáváním, stihli ošetřit i všechny stromy v platanové aleji, a ještě navíc javory v Kupeckého ulici. Stromům jsme takto o několik let prodloužili život a zlepšili podmínky k růstu.

Tato spolupráce nám přinesla kromě cenné zkušenosti a vhledu do péče o městskou krajinu také pár mozolů. Nicméně, za nás to byl velice ozdravný týden jak pro tělo, tak pro duši. Chtěli bychom vyzdvihnout práci všech lidí, kteří se o naše životní prostředí smysluplně starají. Patří jim velký obdiv, stejně tak, jako Ondřeji Ševčíkovi a jeho neskutečnému nasazení a zapálení, díky kterému jsme se do tématu nadšeně ponořili a porozuměli mu.

za studenty II. ročníku Waldorfského lycea Adéla Bezányiová & Štěpán Turner

Ilustrativní obrázek příspěvku

Botanický kurz 2024

/v /od

Hned 2. září jsme jako třída čerstvých třeťáků vyrazili do jižních Čech, a to do Strmilova, malého městečka obdařeného loukami, lesy, rybníky a třemi obchůdky přibližně 10, 15 a 30 m od našeho bydlení. Zde jsme trávili následujících 10 dní botanikou a zpěvem.

 

Každé ráno v 9 hodin jsme společně s panem učitelem Ševčíkem vyráželi na louky pozorovat květiny a učit se poznávat druhy rostoucí na tomto území. Po návratu následovalo většinou rozdělení na poloviny, přičemž jedna kreslila náš společný třídní herbář a druhá zpívala s paní učitelkou Tsirou Jirout. Studovali jsme skladbu Stabat Mater g-moll od Schuberta a Lužanskou mši D-dur od Antonína Dvořáka. Následoval vždy vynikající oběd připravený dvěma absolventy lycea, Maruškou a Tomášem. Po něm (a po odpoledním klidu) se skupiny měnily. K večeru už nás čekal jen společný zpěv a po večeři krátké večerní vyprávění o botanice.

 

Takto probíhal skoro každý den našeho výjezdu. V neděli jsme však vyrazili na celodenní výlet. Větší skupina putovala do Ďáblovy prdele, což byl dlouhý 30 km pochod, a druhá vyrazila na mnohem menší, a to rodinný výlet s panem učitelem Jiroutem a jeho dětmi. Obě skupiny ale čekalo slibované koupání.

 

Za celý výjezd jsme se měli naučit 50 druhů květin a předposlední den nás z nich čekala poznávačka. Muži měli za úkol natrhat květinu dle zadání a následně museli květiny v ní vyjmenovat a určit čeleď, poté měli květinu předat dívce, která z kytice byla též zkoušena. Tím se završil náš desetidenní výjezd a už nás čekalo jen vystoupení v kostele U Salvátora. Za tento skvělý výjezd jsme moc vděční a děkujeme všem učitelům, kteří nás na něm doprovázeli.

 

Marie Gajdová

studentka 3. ročníku