Fotogalerie z akcí

Ilustrativní obrázek příspěvku

Ekologické praktikum 2025

Ekologické praktikum 2. ročníku
6. – 10. 10. 2025

Přišel nový školní rok a tradiční ekologické praktikum je zpět! Tentokrát jsme v pondělí 6. října posbírali nástroje a společně se vydali do nedalekého Milíčovského lesa.

Milíčovský les a jeho soustava rybníků jsou z hlediska biodiverzity velice cennou a dokonce i Evropsky významnou lokalitou. Nacházejí se zde druhy, které na území Prahy nikde jinde nežijí. Cílem naší práce tak je pomoct tuto rozmanitost udržet a chránit místa od agresivních druhů.

Došli jsme k Milíčovskému rybníku, kde jsme se setkali s Ing. Romem z Odboru ochrany životního prostředí MHMP. Pan Rom nás uvedl do fungování místa a vysvětlil jaké činnosti od nás krajina bude potřebovat. Prošli jsme se po části lesa, kde jsme se posléze během celého praktika pohybovali. Hned po konci výkladu jsme se pustili do práce. Rozdělili jsme se na menší skupinky, kterým pan učitel Ševčík vysvětlil konkrétní úkony. Tento den nás čekalo různých úkonů hned sedm. Pomohli jsme s udržováním plazí zídky u starého třešňového sadu, což se podařilo již během dopoledne dokončit, stejně jako vyčištění plážičky rybníku Homolka od náletových křovisek. Také jsme pomohli v místní vrbovně s ořezem vrb tzv. na hlavu.

Největším úkolem dne bylo vytvoření cesty na již roky plánovaném místě a zrušení nevyhovující pěšinky vedle – to obnášelo odstranění některých velkých křovisek nacházejících se v plánovaných místech a prosekání trnitého porostu pokrývajícího celou oblast. Tuto práci jsme dokončili hned další den posekáním cesty křovinořezem a srovnáním větších nerovností za pomocí motyk a lopat a nakonec i organizovaným prošlapáním. S cestou také souviselo ošetření stromové aleje, které v různých variacích probíhalo až do středy – vyčistili jsme zálivkové mísy, stromy natřeli ochranným nátěrem, opravili rozbité podpůrné plůtky a stromy k nim uvázali.

Největším úkolem celého praktika byla likvidace všudypřítomného zlatobýlu – invazního druhu rostliny agresivně vytlačujícího lokální druhy tvořící přirozenou diverzitu této krajiny –  která nás provázela po celou dobu od pondělí do čtvrtka. Další důležitou činností pak bylo prosvětlování dubového lesa na březích Milíčovského rybníka likvidací náletových dřevin od třešní až k lipám. Pracovali jsme ve dvou oblastech lesa, dohromady tři dny. Nedílnou součástí práce v lese byl také úklid poházených odpadků a poté pomoc s naložením pořezaných dřevin na traktor, který se ve čtvrtek ráno postaral o jejich odvoz.

Posledním, rozhodně však neméně důležitým úkolem, bylo mapování a údržba ptačích budek po celém lese. Za něj můžeme vděčit vytrvalé trojici, která se mu věnovala po celé první tři dny i přes nečekaný útok sršní.

V původním plánu pana učitele Ševčíka bylo, že naše práce bude probíhat až do pátku, ale díky naší píli a rychlosti jsme skončili už ve čtvrtek krátce po poledni. Nyní nás čekalo už jen přenesení nástrojů do školy a v pátek procházka po místech, kde jsme pracovali.

Za to, že jsme nemuseli přinášet nástroje každý den ze školy můžeme vděčit jízdním policistkám, v jejichž stájích jsme je mohli uskladnit, tímto tedy děkujeme. Výměnou jsme jim alespoň pomohli zjistit, kdo vlastní rozbitou lavičku u jejich vrat.

Za druhý ročník fotografové Filip Truhlář a Štěpán Vlček

Ilustrativní obrázek příspěvku

Dějepisný výjezd 2. ročníku

Pondělí, 1.září, 8:45, eurytmický sál…a jsme oficiálně druháky. Někdo by mohl naříkat, že prázdniny skončily, ale nám tak úplně ne! Hned po učitelském zahájení školního roku a vyřízení nezbytných formalit, jsme totiž odjeli na dějepisný výjezd do kláštera v Teplé.

Náplní našich dnů byly prohlídky kláštera, bojovka po stopách zakladatele kláštera, blahoslaveného Hroznaty, práce s německým textem a práce s mědí. Večerní program se skládal z dějepisných přednášek a zpěvu. V úterý jsme vyrazili na výlet do Bečova nad Teplou, kde jsme zhlédli výstavu věnovanou Relikviáři sv. Maura. Náš pobyt v klášteře jsme zakončili ve středu večer táborákem.

Ve čtvrtek odpoledne jsme se vydali na cestu zpět a do Prahy jsme si kromě nových znalostí odváželi spoustu krásných zážitků a vlastnoručně vyrobené měděné mističky.

 

Za 2. ročník Rozárka Turoňová

Ilustrativní obrázek příspěvku

Ekologické praktikum 2. ročníku

Studenti Waldorfského lycea opět navázali spolupráci s městskou částí Praha 11. Tentokrát se vydali
do Centrálního parku a Modletické ulice.

Je časně ráno, pondělí 14. října, a my, studenti Waldorfského lycea na Opatově míříme jako obvykle do školy. Tentokrát však neusedneme do lavic, ale čeká nás dosti netradiční program. Budeme se celý týden starat o platanovou alej v Centrálním parku a od středy budeme pracovat i na nových štěrkových záhonech v Modletické ulici. To vše pod dohledem Jihoměstské majetkové a hlavně našeho učitele biologie Ondřeje Ševčíka.

Po krátké přednášce a informačním okénku jsme se vydali s lopatami, rýči a motykami k Centrálnímu parku, kde jsme po instruktáži v cca čtyřčlenných skupinách začali s péčí o stromy. To obnášelo zrýt zeminu v okolí cca 1,5 m od kmene, vyplít a z drnů následně vytvořit kruhový mísovitý tvar. Nesmělo se zapomenout ani na hnojivo. Do tímto způsobem vytvořené zálivkové mísy jsme pak pomocí koleček navozili mulč. Takto ošetřená půda bude lépe udržovat vlhkost a umožní stromu lépe snášet zejména letní horka. Za 1. den jsme stihli ošetřit přes 30 stromů, což se stalo i v následujících dnech standardem.

Život stromu ve městě není procházka růžovým sadem, kolem stromu je často zhutnělá půda, odpadky, a v ne-poslední řadě musí strom odolávat například psím potřebám.

Mezitím už se v Modletické ulici bouraly staré vyvýšené záhony s růžemi. To obstarával profesionální bagrista. Záhony bylo potřeba zbourat zejména kvůli tomu, že blokovaly případný přístup hasičských vozů k OC Opatovská. Kromě toho půda ve vyvýšených záhonech rychle vysychá a pro rostliny tak nevytváří optimální prostředí. Růží nám bylo líto a nechtěli jsme je nechat napospas popelářům, a tak jsme vytvořili malou akci s názvem „Zachraň růže“, kdy jsme si část z nich  odnesli na naši školní zahradu a část jsme rozdali lidem. Do nově uvolněné půdy jsme zasadili vybrané druhy trvalek a okrasných cibulovin, kterým se bude v nových záhonech dařit lépe. Ty jsme totiž pokryli vrstvou štěrku, který bude držet vlhkost. Záhony začnou kvést až na jaře, a do plné krásy vyrostou napřesrok.

Nakonec jsme kromě dvou záhonů, navzdory očekáváním, stihli ošetřit i všechny stromy v platanové aleji, a ještě navíc javory v Kupeckého ulici. Stromům jsme takto o několik let prodloužili život a zlepšili podmínky k růstu.

Tato spolupráce nám přinesla kromě cenné zkušenosti a vhledu do péče o městskou krajinu také pár mozolů. Nicméně, za nás to byl velice ozdravný týden jak pro tělo, tak pro duši. Chtěli bychom vyzdvihnout práci všech lidí, kteří se o naše životní prostředí smysluplně starají. Patří jim velký obdiv, stejně tak, jako Ondřeji Ševčíkovi a jeho neskutečnému nasazení a zapálení, díky kterému jsme se do tématu nadšeně ponořili a porozuměli mu.

za studenty II. ročníku Waldorfského lycea Adéla Bezányiová & Štěpán Turner

Ilustrativní obrázek příspěvku

Botanický kurz 2024

Hned 2. září jsme jako třída čerstvých třeťáků vyrazili do jižních Čech, a to do Strmilova, malého městečka obdařeného loukami, lesy, rybníky a třemi obchůdky přibližně 10, 15 a 30 m od našeho bydlení. Zde jsme trávili následujících 10 dní botanikou a zpěvem.

 

Každé ráno v 9 hodin jsme společně s panem učitelem Ševčíkem vyráželi na louky pozorovat květiny a učit se poznávat druhy rostoucí na tomto území. Po návratu následovalo většinou rozdělení na poloviny, přičemž jedna kreslila náš společný třídní herbář a druhá zpívala s paní učitelkou Tsirou Jirout. Studovali jsme skladbu Stabat Mater g-moll od Schuberta a Lužanskou mši D-dur od Antonína Dvořáka. Následoval vždy vynikající oběd připravený dvěma absolventy lycea, Maruškou a Tomášem. Po něm (a po odpoledním klidu) se skupiny měnily. K večeru už nás čekal jen společný zpěv a po večeři krátké večerní vyprávění o botanice.

 

Takto probíhal skoro každý den našeho výjezdu. V neděli jsme však vyrazili na celodenní výlet. Větší skupina putovala do Ďáblovy prdele, což byl dlouhý 30 km pochod, a druhá vyrazila na mnohem menší, a to rodinný výlet s panem učitelem Jiroutem a jeho dětmi. Obě skupiny ale čekalo slibované koupání.

 

Za celý výjezd jsme se měli naučit 50 druhů květin a předposlední den nás z nich čekala poznávačka. Muži měli za úkol natrhat květinu dle zadání a následně museli květiny v ní vyjmenovat a určit čeleď, poté měli květinu předat dívce, která z kytice byla též zkoušena. Tím se završil náš desetidenní výjezd a už nás čekalo jen vystoupení v kostele U Salvátora. Za tento skvělý výjezd jsme moc vděční a děkujeme všem učitelům, kteří nás na něm doprovázeli.

 

Marie Gajdová

studentka 3. ročníku

 

Ilustrativní obrázek příspěvku

Zpráva z adaptačního kurzu I. ročníku 

První týden čekal nás, prváky, adaptační kurz. Sešli jsme se 2. září na školní zahradě, kde proběhlo zahájení školního roku. Naši třídní učitelé nás provedli budovou školy a pak už jsme se vydali na cestu. Naším cílem byla vesnice Třebušín, kde jsme měli zajištěné ubytování na zámečku.  

Učitelé pro nás připravili pestrý program. Se seznamováním nám pomáhaly hlavně paní učitelky Jitka Ferencová a Marie Králová, měli  jsme hodiny eurytmie s paní učitelkou Barborou Forbakovou, rýsování a sbor s panem učitelem Filipem Vosáhlem. Vaření měla na starost, s naší pomocí, paní učitelka Ferencová. Během osobního volna jsme hráli karty, šachy, stolní fotbálek nebo si jen sedli, zpívali a povídali si. Ve středu nás čekal výstup na blízký kopec Kalich, ze kterého byl nádherný výhled na okolní krajinu ozářenou zapadajícím sluncem. 

Ve čtvrtek ráno jsme se vydali na celodenní pochod směr hrad Helfenburk, kde nás čekala „přespávačka“. Večer u ohně jsme zpívali s kytarou, poslouchali historky pana kastelána a pozorovali hvězdy z hradní věže. V pátek ráno jsme se už jen rychle sbalili, došli do Úštěku na vlak a zamířili zpět do Prahy. 

Adaptační kurz se moc povedl. Chtěli bychom poděkovat všem učitelům, kteří s námi byli a věnovali se nám. 

Za první ročník Rozálie Turoňová a Attila Szirányi

Ilustrativní obrázek příspěvku

EU sóla 3. ročníku

Ve čtvrtek 23. 5. žáci 3. ročníku slavnostně ukončili tříletou výuku předmětu eurytmie ukázkou svých sól, na kterých pracovali několik měsíců. Vystoupení proběhlo v prostoru H55 v Hloubětíně.

Třeťáci publiku přinesli různorodý a rozmanitý program – k zhlédnutí byly básně humorné i vážné, autorů domácích (včetně autorských básní studentů) i zahraničních. Každý předvedl a ukázal ve své básni také kousek sebe – i proto to byl program tak krásný a jedinečný. Mluveným slovem nás doprovázel Lukáš Houdek.

Děkujeme všem zůčastněným – na scéně i v publiku! Při setkání ve společném prostoru vznikla atmosféra sdílení prožitků a vzájemnosti, v níž mohl eurytmický pohyb ožít a být prožitý na obou stranách.