Fotogalerie z akcí

Ekologické praktikum 2. ročníku

Studenti Waldorfského lycea opět navázali spolupráci s městskou částí Praha 11. Tentokrát se vydali
do Centrálního parku a Modletické ulice.

Je časně ráno, pondělí 14. října, a my, studenti Waldorfského lycea na Opatově míříme jako obvykle do školy. Tentokrát však neusedneme do lavic, ale čeká nás dosti netradiční program. Budeme se celý týden starat o platanovou alej v Centrálním parku a od středy budeme pracovat i na nových štěrkových záhonech v Modletické ulici. To vše pod dohledem Jihoměstské majetkové a hlavně našeho učitele biologie Ondřeje Ševčíka.

Po krátké přednášce a informačním okénku jsme se vydali s lopatami, rýči a motykami k Centrálnímu parku, kde jsme po instruktáži v cca čtyřčlenných skupinách začali s péčí o stromy. To obnášelo zrýt zeminu v okolí cca 1,5 m od kmene, vyplít a z drnů následně vytvořit kruhový mísovitý tvar. Nesmělo se zapomenout ani na hnojivo. Do tímto způsobem vytvořené zálivkové mísy jsme pak pomocí koleček navozili mulč. Takto ošetřená půda bude lépe udržovat vlhkost a umožní stromu lépe snášet zejména letní horka. Za 1. den jsme stihli ošetřit přes 30 stromů, což se stalo i v následujících dnech standardem.

Život stromu ve městě není procházka růžovým sadem, kolem stromu je často zhutnělá půda, odpadky, a v ne-poslední řadě musí strom odolávat například psím potřebám.

Mezitím už se v Modletické ulici bouraly staré vyvýšené záhony s růžemi. To obstarával profesionální bagrista. Záhony bylo potřeba zbourat zejména kvůli tomu, že blokovaly případný přístup hasičských vozů k OC Opatovská. Kromě toho půda ve vyvýšených záhonech rychle vysychá a pro rostliny tak nevytváří optimální prostředí. Růží nám bylo líto a nechtěli jsme je nechat napospas popelářům, a tak jsme vytvořili malou akci s názvem „Zachraň růže“, kdy jsme si část z nich  odnesli na naši školní zahradu a část jsme rozdali lidem. Do nově uvolněné půdy jsme zasadili vybrané druhy trvalek a okrasných cibulovin, kterým se bude v nových záhonech dařit lépe. Ty jsme totiž pokryli vrstvou štěrku, který bude držet vlhkost. Záhony začnou kvést až na jaře, a do plné krásy vyrostou napřesrok.

Nakonec jsme kromě dvou záhonů, navzdory očekáváním, stihli ošetřit i všechny stromy v platanové aleji, a ještě navíc javory v Kupeckého ulici. Stromům jsme takto o několik let prodloužili život a zlepšili podmínky k růstu.

Tato spolupráce nám přinesla kromě cenné zkušenosti a vhledu do péče o městskou krajinu také pár mozolů. Nicméně, za nás to byl velice ozdravný týden jak pro tělo, tak pro duši. Chtěli bychom vyzdvihnout práci všech lidí, kteří se o naše životní prostředí smysluplně starají. Patří jim velký obdiv, stejně tak, jako Ondřeji Ševčíkovi a jeho neskutečnému nasazení a zapálení, díky kterému jsme se do tématu nadšeně ponořili a porozuměli mu.

za studenty II. ročníku Waldorfského lycea Adéla Bezányiová & Štěpán Turner

Botanický kurz 2024

Hned 2. září jsme jako třída čerstvých třeťáků vyrazili do jižních Čech, a to do Strmilova, malého městečka obdařeného loukami, lesy, rybníky a třemi obchůdky přibližně 10, 15 a 30 m od našeho bydlení. Zde jsme trávili následujících 10 dní botanikou a zpěvem.

 

Každé ráno v 9 hodin jsme společně s panem učitelem Ševčíkem vyráželi na louky pozorovat květiny a učit se poznávat druhy rostoucí na tomto území. Po návratu následovalo většinou rozdělení na poloviny, přičemž jedna kreslila náš společný třídní herbář a druhá zpívala s paní učitelkou Tsirou Jirout. Studovali jsme skladbu Stabat Mater g-moll od Schuberta a Lužanskou mši D-dur od Antonína Dvořáka. Následoval vždy vynikající oběd připravený dvěma absolventy lycea, Maruškou a Tomášem. Po něm (a po odpoledním klidu) se skupiny měnily. K večeru už nás čekal jen společný zpěv a po večeři krátké večerní vyprávění o botanice.

 

Takto probíhal skoro každý den našeho výjezdu. V neděli jsme však vyrazili na celodenní výlet. Větší skupina putovala do Ďáblovy prdele, což byl dlouhý 30 km pochod, a druhá vyrazila na mnohem menší, a to rodinný výlet s panem učitelem Jiroutem a jeho dětmi. Obě skupiny ale čekalo slibované koupání.

 

Za celý výjezd jsme se měli naučit 50 druhů květin a předposlední den nás z nich čekala poznávačka. Muži měli za úkol natrhat květinu dle zadání a následně museli květiny v ní vyjmenovat a určit čeleď, poté měli květinu předat dívce, která z kytice byla též zkoušena. Tím se završil náš desetidenní výjezd a už nás čekalo jen vystoupení v kostele U Salvátora. Za tento skvělý výjezd jsme moc vděční a děkujeme všem učitelům, kteří nás na něm doprovázeli.

 

Marie Gajdová

studentka 3. ročníku

 

Zpráva z adaptačního kurzu I. ročníku 

První týden čekal nás, prváky, adaptační kurz. Sešli jsme se 2. září na školní zahradě, kde proběhlo zahájení školního roku. Naši třídní učitelé nás provedli budovou školy a pak už jsme se vydali na cestu. Naším cílem byla vesnice Třebušín, kde jsme měli zajištěné ubytování na zámečku.  

Učitelé pro nás připravili pestrý program. Se seznamováním nám pomáhaly hlavně paní učitelky Jitka Ferencová a Marie Králová, měli  jsme hodiny eurytmie s paní učitelkou Barborou Forbakovou, rýsování a sbor s panem učitelem Filipem Vosáhlem. Vaření měla na starost, s naší pomocí, paní učitelka Ferencová. Během osobního volna jsme hráli karty, šachy, stolní fotbálek nebo si jen sedli, zpívali a povídali si. Ve středu nás čekal výstup na blízký kopec Kalich, ze kterého byl nádherný výhled na okolní krajinu ozářenou zapadajícím sluncem. 

Ve čtvrtek ráno jsme se vydali na celodenní pochod směr hrad Helfenburk, kde nás čekala „přespávačka“. Večer u ohně jsme zpívali s kytarou, poslouchali historky pana kastelána a pozorovali hvězdy z hradní věže. V pátek ráno jsme se už jen rychle sbalili, došli do Úštěku na vlak a zamířili zpět do Prahy. 

Adaptační kurz se moc povedl. Chtěli bychom poděkovat všem učitelům, kteří s námi byli a věnovali se nám. 

Za první ročník Rozálie Turoňová a Attila Szirányi

EU sóla 3. ročníku

Ve čtvrtek 23. 5. žáci 3. ročníku slavnostně ukončili tříletou výuku předmětu eurytmie ukázkou svých sól, na kterých pracovali několik měsíců. Vystoupení proběhlo v prostoru H55 v Hloubětíně.

Třeťáci publiku přinesli různorodý a rozmanitý program – k zhlédnutí byly básně humorné i vážné, autorů domácích (včetně autorských básní studentů) i zahraničních. Každý předvedl a ukázal ve své básni také kousek sebe – i proto to byl program tak krásný a jedinečný. Mluveným slovem nás doprovázel Lukáš Houdek.

Děkujeme všem zůčastněným – na scéně i v publiku! Při setkání ve společném prostoru vznikla atmosféra sdílení prožitků a vzájemnosti, v níž mohl eurytmický pohyb ožít a být prožitý na obou stranách.

 

Vystoupení v Městské knihovně

Dne 24. 4. se v Městské knihovně konala dvě eurytmická vystoupení pražských lyceánů.

Žáci druhého, třetího a čtvrtého ročníku přinesli publiku pestrý program sestávající z eurytmického provedení hudebních skladeb i básní nejrůznějšího druhu – humorných i vážných, skupinových i sólových.

Druháci ukázali skupinové kousky, se kterými za pár dní pojedou na mezinárodní eurytmický festival ve Witten Annen. Třeťáci přinesli na pódium společné skladby, ale také dvě sólová ztvárnéní básní, na kterých si zkoušeli první kroky směrem k samostatné práci v eurytmii.

A čtvrtáci předvedli svá maturitní sóla, jakož i krátký, ale náročný eurytmický hudebně-poetický program.

Polední vystoupení bylo určeno převážně žákům waldorfských škol. Svou přítomností nás potěšili žáci waldorfských škol z Prahy, ale také z Písku, Karlových Varů, Plzně, Pardubic či Brna, což si velice vážíme! Doufáme, že si naši mladí návštěvníci z vystoupení odnesli hezké zážitky a inspirace pro další eurytmickou práci.

Večerní vystoupení bylo určeno široké veřejnosti. Věříme, že vystoupení bylo hezkým zážitkem jak pro diváky, tak pro účinkující.

 

Program 24. 4. 2024

1. J. S. Bach (1685 – 1750) – Toccata d moll, BWV 565 (3.r.)

2. R. Kipling (1865 – 1936) Když (maturitní sólo, 4.r.)

3. J. Svobodová (*2004) – Vážka (maturitní sólo, 4.r.)

4. H. Eller (1887 – 1970) – The Bells/Kellad (3.r.)

5. R. M. Rilke (1875 – 1926) – Sonet č. 26, ze sbírky Sonety Orfeovi (maturitní sólo, 4.r.)

6. M. Stupková (*2002) – Autoportrét (maturitní sólo, 4.r.)

7. A. Sulima – Suryn (1952–1998) – Haiku místní (4.r.)

8. B. Martinů (1890 – 1959) – Variace na slovenskou lidovou píseň, Téma (4.r.)

9. H. Domin (1912 – 2006) – Prosba (4.r.)

10. B. Martinů (1890 – 1959) – Variace na slovenskou lidovou píseň, 2. variace (4.r.)

11. J. Skácel (1922 – 1989) – Uspávanka s Hokusajem (úryvek) (sólo, 3.r.)

12. M. Gajdová (*2007) – Z lavic do lavic (2.r.)

13. J. Vrchlický (1853 – 1912) – Apostrofa (2.r.)

14. E. Frynta (1923 – 1975) – Angličané (sólo, 3.r.)

15. A. Dvořák (1841 – 1904) – Rondo g-moll, Op. 94, B171 (2.r.)

Ekologické praktikum 2024

Ekologické praktikum druhého ročníku

 

Druhý ročník waldorfského lycea se po dlouhém a náročném eurytmickém týdnu a únavném sezení v lavicích vydal do krajiny Milíčovského lesa na ekologické praktikum.

Milíčovský les se nachází v blízkosti naší školy na (ne)dalekých Hájích. Jedná se o převážně dubový les a také přírodní památku, která je domovem vzácného druhu brouka tesaříka obrovského (Cerambyx cerdo), jehož larvy žijí ve starých osluněných dubových kmenech. Součástí ekologického praktika bylo mnoho různorodých prací a aktivit.

První dva dny jsme se seznamovali s terénem a pracovali ve společnosti ovčího stáda  v ohradě, kde jsme vykáceli vegetaci na suťovém svahu a odstranili travní drn. Sušší holou půdu a dostatek slunečního svitu ocení zejména blanokřídlý hmyz, jako třeba samotářské včely a vosy, ale také druhy pavouků, kteří nepoužívají k lovu sítě, a snáze zde naleznou potravu.

Ořezávali jsme větve u vrb, které rostou v ohradě, a zakládali tzv. vrbové hlavy. Tím jsme stromy omladili, dopřáli louce, tůním a stružkám více světla i tepla a postupem času ve stromě vznikne přirozený úkryt i potrava pro saproxylofágní hmyz. Někteří spolužáci se pustili do údržby vrbovny a školky na hrázi rybníka Vrah, my jsme mezi tím ještě stihli upravit zídku pro plazy, aby na ni svítilo více slunce, a vytvořit zálivkové mísy pro mladé hrušně. Zamokřené louce jsme nadále pomáhali i tím, že jsme vystavěli menší hrázky na strouhách vtékajících do Mílíčovského rybníka, aby při poklesu hladiny rybníka voda neodtekla hned pryč.

Třetí a čtvrtý den jsme se rozloučili s ohradou a vydali se hlouběji do lesa, který jsme prosvětlovali. Likvidovali jsme převážně dub červený, což je invazní druh, který zastiňuje zdejší původní druhy dubů, zejména dub zimní. Postupně jsme dorazili až na severní břeh rybníku Homolka, kde jsme po většinu času káceli vrby, aby do vody svítilo více slunce a lépe se tu žilo obojživelníkům. Při prosvětlování jsme odstraňovali i trnité houští a různé měkké rychle rostoucí dřeviny v okolí rybníka, protože se tu pak bude lépe dařit právě dubům, které získají více místa a slunce k růstu.

Během naší práce v přírodě nás podpořilo i pár milých návštěv z lycea, a to jak učitelé, tak i studenti z 3. ročníku, kteří zde pomáhali na podzim 2022.

Právě nyní, tedy pátý a poslední den, stále prosvětlujeme les na břehu Homolky. Kvůli vrbám rostoucím z vody, které musíme prosekat, už mnoho z nás muselo zout svou mokrou obuv a vydat se do mokřadu naboso. Jakožto redaktorky sedící na suchém prosluněném místě pod stromem, sympatizujeme s našimi spolužáky. Vidíme jejich z práce znavené tváře, ale i přesto jsou odhodláni pokračovat a za to mají náš obdiv.

Na závěr máme pro vás pár krátkých komentářů přímo z terénu, od pracujících studentů. Jak se ti líbila práce?Supr, ale zranila jsem si prst. I tak bych to ale brala o tři týdny delší.“ „Dobrý, je to lepší než sedět ve škole a jsou vidět výsledky.“ „Bezvadný.“ „Epicky epickej epik.“ „Byla náročná a myslím si, že to měli tahat kluci, ty těžký věci.“ *zdvižené palce*

Co se ti líbilo nejvíc nebo nejmíň?Jsme na čerstvém vzduchu.“ „Je to monotónní“. „Počasí bylo najs.“ „Vadil mi smrad bažin.“ „Líbilo se mi, že Ševčík zahučel v bažině, to mě povzbudilo.“ *zasměje se* „Nelíbilo se mi, že jste celou dobu lenošily a psaly článek.“ *vrtí s nespokojeností hlavou* „Stříhání, řezání větví a pauzičky se mi líbily a nejhorší bylo tahání větví a stavění hrázek.“

Myslíš si, že práce v krajině nějak pomůže? *Hahaha* „Jako jo, ale v zanedbatelném měřítku. Aby to mnělo nějaký viditelný globální smysl, museli bychom to dělat nejmíň rok.“ „Myslím, že to tu bude vypadat lépe!“ „Asi jo. Nevím, jestli týdenní práce, ale nějak určitě.“

A teď ještě mini vyjádření pana učitele Ševčíka: „Když se podívám před sebe tak jsem samozřejmě spokojený. Udělala se spousta práce, mnohem víc, než jsem předpokládal já nebo pan Rom z MHMP. Jen mě mrzí, že jsem se sám nemohl tolik do jednotlivých činností zapojit, protože bylo třeba obíhat jednotlivé skupiny, které pracovaly na dost od sebe vzdálených stanovištích.“

Snad jsme takto shrnuly všechny informace z našeho praktika a nic důležitého neopomněly. Jdeme tedy pomoci našim spolužákům, neboli slovy našeho vedoucího práce, pana učitele Ševčíka, ZVELEBOVAT KRAJINU!

 

Maia Sofia Anouk Munday, Lea Špeciánová a Ondřej Ševčík