Fotogalerie

Všechno to začalo druhý školní den, tedy v úterý druhého září dva tisíce dvacet pět, když jsme se místo ve školních lavicích na opatovském sídlišti setkali uprostřed sherwoodského lesa v zastrčené uličce hlavního nádraží za Luxorem. Po četných zpožděních a neohlášených objížďkách jsme konečně v mírném dešti stanuli na zastávce Velké Hamry a čekal nás asi čtyř kilometrový výstup do vesničky Zásada, ze které šlo krásně přehlédnout snad celé podhůří Jizerských hor. Ubytovali jsme se ve veliké budově bývalé školy teď už kompletně přestavěné na pension.

V následujících čtrnácti dnech měl být náš program následující; snídaně, biologická procházka po okolních loukách, 1. blok kreslení/zpěvu, oběd, 2. blok kreslení/zpěvu, večerní zpěv, večeře, večerní blok botaniky, volno, večerka. Při biologických procházkách s panem učitelem Ševčíkem jsme si ukazovali různé luční květiny a snažili si zapamatovat jejich názvy. Prvních pár dní pan učitel vždy nějakou květinu zvedl do výšky, aby ji všichni viděli a mohli hádat, co by to mohlo být, postupně jsme už nehádali, ale názvy květin věděli a nakonec byl skoro každý z nás schopen květinu určit, když ho pan učitel jmenovitě vyvolal. Na 1. blok jsme se rozdělili podle hlasů na sboru a půlka třídy šla s paní učitelkou Jirout a panem učitelem Vosáhlem zpívat do prostor herny, případně jídelny, nebo místnosti zvané “modlitebna” vybavené například řadami lavic, řečnickým pultem, nebo fotkami místních věřících. Druhá skupina kreslila herbář; Každý si na louce našel květinu a musel ji vyhrabat s co největším kořenem, stonkem, listy a květem, prostě v co nejideálnějším stavu. Pak si vzal A4 čtvrtku a snažil se ji na ni co nejvěrněji přenést, přičemž každý člověk musel nakreslit aspoň dvě.

Výsledný herbář je vystaven v chodbě v prvním patře naší školy. Po obědě a poledním klidu se skupiny vystřídali a následoval společný zpěv, abychom části Pendereckiho mše Missa brevis zkompletovali a slyšeli, jak Mozartovo Misericordias Domini zní se všemi hlasy a klavírem. Před spaním nám pan učitel Ševčík buď vyprávěl o významných biolozích, nebo jsme dělali společná zamyšlení a podobné aktivity, aby se naše znalost botaniky prohloubila ještě víc, protože v tomhle školním roce ji už mít nebudeme. Volný čas jsme trávili buď na pokojích, hráli ping-pong, nebo si povídali na chodbách.

V neděli, skoro přesně uprostřed výjezdu, jsme absolvovali celodenní výlet v okolních horách. Jedna skupina vedená panem učitelem Vosáhlem se vrátila po obědě a posílená zmrzlinou, na druhou skupinu v čele s panem učitelem Ševčíkem jsme ale museli čekat až do večeře. Dalším výletem, který jsme podnikli byl dobrovolný výstup na blízkou rozhlednu a pozorování východu Slunce, a pak samozřejmě také pozorování zatmění Měsíce od táboráku a písniček.

Poslední dny narůstal v penzionu stres, protože se blížilo i finální zkoušení z botaniky, které bylo pečlivě promyšlené dlouho dopředu. Asi uprostřed našeho výjezdu se na největší chodbě objevil seznam padesáti květin, které jsme na svých průzkumnických výpravách potkali asi nejvíckrát rozřazených do jednotlivých čeledí a naším úkolem bylo zapamatovat si u dané rostliny vždy rodové i druhové jméno a její čeleď a poslední den to přišlo. Program nebyl stejný jako obvykle, protože dopoledne byl společný zpěv a pak nastal asi čtyř hodinový blok, kdy jsme se rozdělili na holky a kluky, přičemž dámy zůstaly v penzionu s dodělávaly si věci, nebo třeba uklízely a pánové si od pana učitele Ševčíka vylosovali speciální zadání a vydali se na louky. Pro to, aby kluci uspěli u zkoušení musel každý uvázat kytici obsahující vždy deset rostlin z našeho seznamu podle svého individuálního zadání, ale dalším nesmírně důležitým faktorem byla estetika tohoto výtvoru. S hotovou kyticí pak kluk došel za panem učitelem a musel květiny které natrhal i správně pojmenovat a zařadit a když se tak stalo našel v prostorách penzionu holku, které chtěl květinu dát (mohli jsme se dohodnout i dopředu) a předal jí ji, což byla obecně dosti trapná situace. Že se někde tato slavnostní předávka koná jste poznali celkem snadno, protože chatou se rozezněly kroky s dupotem paních učitelek Peškové a Jirout, které s nachystanými foťáky utíkaly před hlavní vchod a vše nadšeně dokumentovaly. Když dívka obdržela kytici a podařilo se jí vymanit se ze světel blesků těch amatérských paparazzi, došla taky za panem učitelem Ševčíkem a všechny květiny musela taky pojmenovat a zařadit. Protože máme ve třídě víc holek než kluků, někdo dokonce natrhal kytice dvě, trhal i pan učitel a dokonce se našly i dívky, které si to chtěly vyzkoušet a natrhaly kytici pro své kamarádky. Poslední den proběhl poklidně, mírným stresem s balením, zevrubným úklidem a posledním zpěvem, po kterém jsme se dali na zpáteční cestu ověnčeni tím lučním kvítím, které si snad každá z nás chtěla nechat, protože všechny kytice vypadaly úžasně.

Františka Kubačáková

studetnka třetího ročníku