Zima v Krkonoších, zaručená romantika nebo boj o přežití?

Když přijedete do Pece pod Sněžkou, můžete se sami sebe ptát, jestli jste necestovali v čase. Krkonošské pohoří má v těchto místech až starobylou a unikátní atmosféru. Lákavé, že? Jako každý rok, s každým centimetrem sněhu po celé republice – a v Krkonoších obzvlášť – se na sjezdovky vydávají stovky lyžařů a snowboardistů. Skiareál v Peci pod Sněžkou není žádnou výjimkou, jak můžeme potvrdit my, žáci prvního a druhého ročníku Waldorfského lycea, kteří se zde ocitli na lyžařském výcviku.

V neděli 1.2. 2026 jsme spolu s nemalou částí učitelského sboru vyrazili do Černého Dolu. Krátce po poledni jsme dorazili na místo. Už jen stačilo vylézt kopec, kde na nás čekala teplá polévka na chatě Mír. Jakmile jsme spatřili před námi se rozkládající hory, ptali jsme se sami sebe, jestli jsme přijeli do Krkonoš nebo do zimní pohádky.

Cestou nahoru jsme se mohli kochat téměř zamrzlou řekou, spoustou sněhu a do nebe sahajícími stromy pokrytými námrazou. I přes krásu přírody nás potěšilo teplo, kterým nás chata zahrnula. V této retro budově jsme byli ubytovaní po celou dobu výjezdu. V den příjezdu nás, krom oné polévky, čekalo ubytování se a zkouška snowboardů, či lyží před chatou, popřípadě kratší procházka.

První den ráno jsme vstávali každý po vlastní ose. Bylo krásné probudit se do zasněžené krajiny. O sníh jsme rozhodně neměli nouzi, už při včerejším stoupání na naši boudu se několik z nás propadlo do sněhu až po kolena. To nám ale vůbec nevadilo. Měli jsme radost jako malé děti a házeli po sobě sněhové koule.

Snídaně probíhala vždy formou švédských stolů. První strávníci si dali míchaná vajíčka, která si stihli „ulovit“. I kdyby ne, stále byly k dispozici rohlíky, šunka, sýry, zelenina, jogurty a ovoce, takže si každý dokázal vybrat.

Po snídani jsme se chystali na svah. Pro spoustu lidí to byl velký den, jelikož šlo o naše úplně první jízdy se snowboardem či lyžemi. Po náročné jízdě a spoustě úspěchů a pádů jsme se unavení vraceli na chatu na oběd. Teplé jídlo přišlo velmi vhod, stejně jako odpolední klid.

VLEKAŘ

To je člověk, který stojí u pomy v uniformě a čeká. Je velmi vstřícný a dává hlasové instrukce potřebným, zatímco samostatnější jedince odměňuje mlčenlivým klidem. Jeho oblíbeným nástrojem je lopata, od které se nehne na pár kroků a nevynechá jedinou příležitost ji použít.

 Výuky snowboardu se zúčastnilo patnáct studentů pod vedením Bena Šťastného, z nichž většina měla jen minimální zkušenosti s tímto sportem. Pro mnohé z nich to byly vůbec první zážitky se snowboardem a podobně i pro další z nás s lyžemi a instruktorkou Evou Ondříčková.

SNOWBOARDISTA

Klasický snowboardista je viděn převážně na zemi a je zázrak ho vidět jet dolů z kopce na snowboardu.

Po další tři dny bylo naším dopoledním i odpoledním programem buď lyžování, běžkování, snowboardování, nebo túrování po horách. Někteří pak zůstali v péči ošetřovatelky Jitky Ferencové a odpočívali v chatě. Co se lyžování týče, v husté mlze jsme si procvičili imaginaci a je třeba říct, že to bylo i zábavné. Odhadovat, zda se zrovna řítíme do propasti, stromu nebo školky byla výzva plná adrenalinu. Na lanovkách jsme určitě „nikoho neobtěžovali“ svými muzikálními vkusy. Jeden den se dokonce mlha rozhodla schovat do údolí. Sluníčko se rozveselilo a hned začalo haldy zmrzlého sněhu mile likvidovat.

DÍTĚ NA LYŽIČKÁCH

Červená bundička a modré oteplováky, typický převlek pro ďábla svahu. Lyže má možná kratší než já ruce, ale stejně tak je na tom čas, za který sjede svah od shora dolů.

Studenti, kteří lyžovali nebo snowboardovali pod vedením instruktorky Terezy Zimové, učitelů Tadeáše Dufka a Zdeňka Roma ve skiareálu v Peci pod Sněžkou, měli tu čest okusit krásu pohádkově zasněžené přírody. Sněhu přesto nebylo dostatek na to, aby nemusela být využita sněžná děla. Lidé na sjezdovkách tak mohli v odpoledním čase už pocítit vyšší náročnost v plynulé jízdě. V průběhu dne se totiž vždy ranní urolbovaná sjezdovka proměnila v kombinaci hrud sněhu a ledových ploch zaplněných davem lidí. Byla pak tedy nutná zvýšená ostražitost, ale i to bylo občas nedostačující a srážce s jiným lyžařem jste se tak nevyhnuli.

PADAVKY

To jsou lidé, kteří by s sebou na lyžák měli mít co nejvíce oblečení na převlečení, protože čas strávený v sedě nebo hůř v leže na sjezdovce, se měří v hodinách. Dělí se na dvě skupiny. Padavka začátečník a padavka bez pudu sebezáchovy. První zmíněná skupina se vyznačuje většinou pomalou a velmi opatrnou jízdou proloženou mnoha pády. Padavky bez pudu sebezáchovy se někdy špatně rozlišují od profesionálních lyžařů, protože úroveň kvality jejich jízdy je také velmi vysoká. Padají hlavně proto, že zkoušejí různé triky. Jejich pády však bývají mnohem horší než padavek začátečníků.

Během programů se ustálila také procházková skupina, která prakticky neustále chodila do kopce a pak zase z kopce, a tak si na příští den přinesla lopaty na sjíždění dolů. A že to byl pohled chvilkami opravdu komický! Zatímco pan učitel Filip Vosáhlo svoji lopatu ovládl poměrně mistrně a prakticky neustále tak mizel v dálce, další dvě lopatistky měly občasné problémy s kočírováním svých dopravních prostředků a často kličkovaly z jedné strany cesty na druhou, nebo brzdily o závěj, keř, strom anebo cizí nohy.

TURISTÉ

To jsou lidé, kteří mají rádi výhledy i s útrapnými výstupy do kopců. Je to takový ten typ, co se rád prochází v přírodě a zdraví se svojí typovou skupinou: Ahoj!

Ačkoli malá, rozhodně ne nevýznamná byla skupinka běžkařů, kterou vedla Marie Králová. Čítala kolem 3-4 členů a vydávala se na nejrůznější trasy po okolí. Odměnou jim byly výhledy, o kterých si sjezdaři mohli nechat jen zdát. Veškerý čas, který trávili na lyžích, strávili skutečně lyžováním, a ne čekáním ve frontách na vleku, jenž ve zdejších areálech obzvlášť odpoledne bylo neúnosné.

BĚŽKAŘI

To jsou lidé, co si na nohy přivážou ultra dlouhá prkýnka a do rukou vezmou dlouhá bidla, kterými se odstrkují od země. Jedou v rytmu podobném běhu, ale ne tak úplně. Někdo jen šoupe nohama, ale jiný používá i ruce a rádoby elegantně se sklouzne po sněhu. Po rovince to jde, tam je stopa, ve které se drží hezky v řadě. Ale co když jedou do kopce? No to roztáhnou a vytočí nohy a když jim to náhodou uklouzne, tak skončí na zemi a praští se do kolen o zmrzlou plochu. Když jedou z kopce, jejich mozek někdy přecvakne na jiné dovednosti a stanou se z nich sjezdaři nebo snowboardisti, ale dlouhé běžky jim začnou překážet a jen tak tak dobrzdí nejčastěji pádem na zadek.

Sílu nám každý den dávalo dobré jídlo a volno využívané například k odpočinku, různým stolním hrám, ping-pongu apod. Každý večer jsme se všichni scházeli, abychom si řekli důležité informace, a poté jsme měli čas na tvorbu předtančení.

Celý výjezd byl moc krásný. Ke konci už byl trochu náročný, ale vše jsme skvěle zvládli. Počasí vyšlo tak akorát, že jsme odcházeli z chaty do více a více tající krajiny. Autobusem jsme pak jeli zpět do Prahy. Dále se už každý vydal vlastní cestou, abychom se zase sešli spolu na školním plese.

 

Článek je složen z příspěvků druháků a aforismů prváků. Sestavila Jitka Ferencová
18. 2. 2026