Jak začít školní rok lépe, než výjezdem? Druhý ročník byl hned 2. 9. 2019 připravený s krosnami na zádech. Prohlíželi jsme se všichni navzájem a snažili se zapamatovat si změněné tváře. Tradičně jsme se přivítali ve vestibulu s našimi milými a tradičně vtipnými učiteli. Vítali jsme se také s Emily, naší novou spolužačkou z USA.
Vidět partu mladistvých v autobuse, s velikými batohy a nadšenými výrazy, musí být zážitek. Taky, že jsme tento zážitek zařídili hned třem řidičům autobusů a cestujícím. Díky této dopravě jsme dojeli do Černého dolu. Odtud jsme se vydali pěšky přímo na Fořt, kde jsme strávili celé to SOCHAŘSKÉ DOBRODRUŽSTVÍ.
Ubytovali jsme se. Bydleli jsme také s žáky ze Semil, Ostravy a Příbrami. Hned po příchodu jsme dostali jídlo, a už první den jsme zjistili, že jídlo bude potěšující částí celého pobytu na Fořtu.
Celý kurz by se dal popsat jako výjezd plný pojídání, kreslení, sochání, seznamování, učení a objevování perspektivy budoucnosti.
Úterý, čtvrtek a část pátku jsme jenom prováděli činnosti výše zmíněné. Když jsi nekreslil krávu, modeloval jsi Venuši, vytesával perspektivu budoucnosti, učil se ekonomii nebo pomáhal v kuchyni. Abychom nezapomněli, středa byla osudová, a to z toho důvodu, že jsme vyšli na horu osudu. Výšlap byl příjemný. Spousta z nás díky němu mnohem více seznámila se studenty z ostatních škol. Ono vzdychat únavou je opravdu parádní téma na sdílení.
Jestli mohu soudit, tak až na nějaké ty nedostatky, jako je spaní nad chlívkem a málo bábovky na svačinu, jsme byli všichni nad míru spokojeni. Po cestě zpátky jsme zase zpříjemnili životy nějakým těm spolucestujícím a těšili se na pokračování objevování zákonů poptávky a nabídky.
Anežka Bělková, studentka 2. ročníku
Reportáž z epochy poetiky Jitky Ferencové
/v Články a reportáže/od Jiří ProcházkaRodiče vítáni, 9. října 2019: Reportáž z epochy poetiky Jitky Ferencové v prvním ročníku zpracovala Jitka Polanská.
Dostupné online: rodicevitani.cz | PDF archiv
Sochařské dobrodružství
/v Fotogalerie/od Jiří ProcházkaJak začít školní rok lépe, než výjezdem? Druhý ročník byl hned 2. 9. 2019 připravený s krosnami na zádech. Prohlíželi jsme se všichni navzájem a snažili se zapamatovat si změněné tváře. Tradičně jsme se přivítali ve vestibulu s našimi milými a tradičně vtipnými učiteli. Vítali jsme se také s Emily, naší novou spolužačkou z USA.
Vidět partu mladistvých v autobuse, s velikými batohy a nadšenými výrazy, musí být zážitek. Taky, že jsme tento zážitek zařídili hned třem řidičům autobusů a cestujícím. Díky této dopravě jsme dojeli do Černého dolu. Odtud jsme se vydali pěšky přímo na Fořt, kde jsme strávili celé to SOCHAŘSKÉ DOBRODRUŽSTVÍ.
Ubytovali jsme se. Bydleli jsme také s žáky ze Semil, Ostravy a Příbrami. Hned po příchodu jsme dostali jídlo, a už první den jsme zjistili, že jídlo bude potěšující částí celého pobytu na Fořtu.
Celý kurz by se dal popsat jako výjezd plný pojídání, kreslení, sochání, seznamování, učení a objevování perspektivy budoucnosti.
Úterý, čtvrtek a část pátku jsme jenom prováděli činnosti výše zmíněné. Když jsi nekreslil krávu, modeloval jsi Venuši, vytesával perspektivu budoucnosti, učil se ekonomii nebo pomáhal v kuchyni. Abychom nezapomněli, středa byla osudová, a to z toho důvodu, že jsme vyšli na horu osudu. Výšlap byl příjemný. Spousta z nás díky němu mnohem více seznámila se studenty z ostatních škol. Ono vzdychat únavou je opravdu parádní téma na sdílení.
Jestli mohu soudit, tak až na nějaké ty nedostatky, jako je spaní nad chlívkem a málo bábovky na svačinu, jsme byli všichni nad míru spokojeni. Po cestě zpátky jsme zase zpříjemnili životy nějakým těm spolucestujícím a těšili se na pokračování objevování zákonů poptávky a nabídky.
Anežka Bělková, studentka 2. ročníku
Adaptační kurz v Jeseníkách
/v Fotogalerie/od Jiří Procházka2. září 2019, jsme se my, prváci, vydali na adaptační kurz do Jeseníků, přesněji do vesničky Rejvíz. Ačkoli to většina z nás nečekala, už cestou na vlak jsme si začali povídat a s ubíhající cestou byla debata živější a živější. Za doprovodu paní učitelek Ferencové a Forbakové jsme v pořádku dorazili na místo. Program byl vymyšlený tak, že jsme nedostali ani na chvíli šanci se nudit. Velkou součástí byl sborový zpěv, který se skládal ze dvou kánonů a jedné krásné italské písně o oslavě jara. Nemohla chybět ani eurytmie, při níž jsme se seznámili s jejími základy. Šlo hlavně o to nacítit se na svoje spolužáky a poznat moment, kdy společně vyrazit v tichosti vpřed. Díky různým pohybům jsme putovali, hledali se a nacházeli. Pan učitel Jirout do programu vnesl geometrii a rýsování různých útvarů. Kupodivu nám vyzbyl čas i na příjemnou procházku k nedalekému rašeliništi a celodenní výlet, na kterém si polovina z nás „užila“ dost dlouhou cestu do kopce. Je to ale jedna z našich nejintenzivnějších vzpomínek. Co si bude pamatovat malý Vašek, syn pana učitele, kterého tlačil spolužák Josef do všech kopců, to netuším. Všichni si při své cestě kousek zašli, jelikož stromy se značkami byly pokácené. Také nám neuniklo, že velké části lesa byly napadeny kůrovcem, ale i tak byla příroda krásná.
Divím se, že jsme „adapťák“ přežili bez otravy, protože s mými vařícími schopnostmi jsem se trochu bála. Nakonec se všechno jídlo povedlo, akorát mytí hrnců, do kterých bychom se vešli všichni i s autem pana učitele Jirouta, byla ta méně příjemná část. Poslední den jsme strávili hraním her s paní učitelkou Ferencovou, abychom si lépe zapamatovali všechna ta jména, ale hlavně abychom se ještě víc sblížili. U mě nejvíc zabodovala hra s igelitovým pytlem (alias lodí na moři), kde bylo úkolem družstva otočit ho pod nohama bez dotknutí se země.
Ovšem v každém z nás nejvíce zarezonoval táborák, u kterého jsme se všichni sešli, zpívali a bylo nám spolu krásně. Byla tam cítit tolerance, sounáležitost a rovnost. Byl to silný večer. Každý pak dostal prostor vyjádřit svůj názor na celý pobyt a ani jedna reakce nebyla negativní, což je úžasné.
Následující den už byl bohužel odjezdový, a tak jsme se v brzkém dopoledni sbalili a vyrazili na pětihodinovou cestu zpátky na stanici Praha – Hlavní nádraží.
Text: Rozálie Veselovská, studentka prvního ročníku
Nad rámec epochy
/v Aktuality/od Jiří ProcházkaKaždou 1. Středu v měsíci 17.30–19.00 zveme na přednášky s možností kladení otázek či následnou diskusí, volný vstup, otevřeno i veřejnosti (můžete pozvat kamarády).
Koncert Junge Waldorfphilharmonie v Praze
/v Aktuality/od Jiří ProcházkaRádi bychom pozvali všechny přátele školy na koncert Mladé waldorfské filharmonie z Německa (Junge Waldorfphilharmonie), který se uskuteční v Praze v pátek 6. září 2019 v 19 hodin v kostele sv. Šimona a Judy. V letošním roce se v rámci oslav Waldorf 100 podařilo prosadit myšlenku spojit tento orchestr i s Prahou a v Praze též mít koncert. Na programu bude mimo jiné dílo skladatele Antonína Dvořáka. Do projektu byla letos vybrána studentka Waldorfského lycea Opatov. Těšíme se na společné setkání!
Zeměměřický kurz 2019
/v Fotogalerie/od Jana ProcházkováV pondělí 17. června vyrazila naše třída na skoro dvoutýdenní zeměměřický kurz. Cesta do Jeseníků byla dlouhá a náročná, ale my jsme ji i se všemi přestupy zvládli na jedničku. Dorazili jsme zrovna na oběd, po kterém nás čekala chvíle odpočinku a první zeměměřičská přednáška. Pan učitel Jirout nás seznamoval se základními pravidly měření a vysvětlil nám vše, co jsme potřebovali vědět k práci s teodolitem. Po přednášce už nám nezbývalo nic jiného, než se pustit do práce. A tak začal první den našeho měření. Musím říct, že to bylo náročnější, než jsme čekali, ale postupně jsme se hlavně díky užitečným radám asistentů začali orientovat (tedy někteří) a práce šla čím dál tím rychleji. Na konci dne nechyběl ani první táborák, který jsme si nadmíru užili.
V následujících dnech jsme pokračovali v měření úhlů našeho území a potom přišlo na délky. Délky se měřily pomocí dlouhých pásem, ale musím říct, že některé skupiny měly možná příliš těžký terén, a proto jim to zabralo více času. Takhle to šlo několik dnů za sebou a my už z toho byli upřímně dost unavení. Proto jsme se zaradovali, když nám bylo oznámeno, že nás v sobotu čeká celodenní výlet! Dopoledne jsme vycházeli a šli jsme okruh po okolí, který byl asi 16km dlouhý. Během něj jsme se všichni bavili a začala opět panovat veselejší nálada. Odpoledne jsme se utahaní vrátili a naplno využili možnost odpočinku před výbornou večeří.
V neděli už jsme se ale zase museli vrátit k měření. Vzhledem k tomu, že jsme každá skupina postupovala svým tempem, někdo už začínal s podrobným měřením (zaměřováním silnic, lamp, domů, atd.) a někdo byl ještě pozadu. S podrobným měřením souviselo i rýsování jednotlivých částí mapy. Tyto úseky jsme postupně spojovali a než jsme se nadáli, měli jsme před sebou skoro hotovou mapu! Bylo úterý, poslední den na dodělání mapy. To nám ale nebránilo, abychom se ještě vydali na zdejší rozhlednu a pokochali se krajinou. Vyšli jsme na ni odpoledne a potom si užili chvilku společného času, který jsme využili k vymýšlení prezentace našeho výjezdu. Naše mapa už v té chvíli byla skoro hotová. Bylo potřeba na ní dodělat jen pár detailů a vybarvit ji. Dostali jsme se ale trochu do skluzu a vybarvovací četa mohla s vybarvováním začít až dlouho po večeři. Nakonec jsme ji ale úspěšně dokončili. Sice dost pozdě, ale přece jen. Mapa byla dokončená a my už jsme si mohli jít celí utahaní lehnout a vyspat se na poslední den. Museli jsme vstávat brzy a čekala nás zase ta stejná dlouhá a náročná cesta domů.
I když to bylo 10 dní, celé nám to uteklo rychle. Pobyt nám zpříjemňovalo výborné jídlo, které nám vařila paní učitelka Ferencová a nechyběla ani každovečerní hodina zpěvu ve zdejším kostelíčku s paní učitelkou Tsirou. Náš zeměměřický kurz jsme si ale všichni naplno užili a budeme na něj i přes všechno trápení s teodolitem rádi vzpomínat. Nakonec bych chtěla jménem celé třídy poděkovat našemu panu učiteli třídnímu, kterému za tohle všechno vděčíme.
Adéla Kulhavá, studentka 1. ročníku