Nastalo úterní ráno a všichni se už konečně ospale setkali u autobusu. Namířeno jsme měli na „miniturné“ do Heidelbergu a Witten Annen, kde jsme měli ukázat náš eurytmický program. Tvořili jsme ho několik měsíců na hodinách eurytmie. Cesta do Heidelbergu trvala asi 8 hodin a když jsme pak všichni vystoupili z autobusu, přivítal nás milý pán – Johannes Duve, který nás pak následně provedl po starém městě. V kostele Svatého ducha (Heiliggeistkirche) jsme si zazpívali a pak se již zase vrátili k autobusu a odjeli do tamější Waldorfské školy. Nastalo několik hodin úprav kostýmů a zkoušek našeho vystoupení. Také jsme měli možnost prohlédnout si školu, která je nesrovnatelně větší a lépe vybavenější než ta naše. Dalšího dne nás do školy přivezli „naši noví rodiči“, u kterých jsme strávili noc. Vystoupení jsme ukazovali všem 12 ročníkům waldorfské školy a mělo úspěch. Po obědě následovalo dalších 6 hodin v autobuse směrem Witten-Annen. Naším cílem bylo účastnit se mezinárodního eurytmického festivalu Forum Eurythmie 2017, kde jsme měli vystupovat spolu s 900 dalšími účastníky. Když jsme dorazili, ubytovali jsme se, šli jsme na večeři a následně na první eurytmická vystoupení. Následující dny byly v duchu volných programů s tím, že celá skupina se sešla vždy jen na snídaních, obědech, večeřích a zkouškách. V pátek jsme vystoupili s vědomím, že uzavíráme půlroční snažení. Na jevišti jsme ukázali eurytmické ztvárnění skladby od F. Schuberta a vtipnou báseň „Tuřínovo dobrodružství“, napsanou naším spolužákem Matyášem Polákem o biodynamickém kompostu. Publiku jsme tedy přinesli něco z českého humoru a z jejich reakcí bylo zřejmé, že ho náležitě ocenili. Po vystoupení jsme odcházeli naprosto spokojeni a šťastni z vlastního úspěchu. Zbytek festivalu jsme si pak mohli báječně užít bez stresu a pojmuli jsme jej skoro jako prázdniny či dovolenou.
Co se týče vystoupení ostatních účastníků, byli jsme překvapováni i po zbytek festivalu. Dovoluji si říci, že nikdo z nás neočekával, jakým různorodým způsobem se dá pojmout, uchytit či snad pochopit eurytmie. Postřehem také bylo, že dnešní ročník Fora Eurythmie se nesl v „trendu“ – v jednoduchosti je síla, což se projevilo ve dvou či více skupinách, kde bylo vystoupení založené jenom na sedmidílném cvičení (jedno ze základních cvičení v eurytmii – s hůlkou – pro vnímáni prostoru a pravidelnosti gest), zato v mnoha zajímavých variacích.
Odjížděli jsme s prvním deštěm, jež se za ten týden objevil a málokomu z nás se chtělo vrátit zpět do Prahy.
Text: Veronika Dolistová
Ukázka představení Tuřín, II ročník
Cesta 2. ročníku na mezinárodní eurytmický festival Forum Eurythmie 2017
/v Fotogalerie/od Jiří ProcházkaNastalo úterní ráno a všichni se už konečně ospale setkali u autobusu. Namířeno jsme měli na „miniturné“ do Heidelbergu a Witten Annen, kde jsme měli ukázat náš eurytmický program. Tvořili jsme ho několik měsíců na hodinách eurytmie. Cesta do Heidelbergu trvala asi 8 hodin a když jsme pak všichni vystoupili z autobusu, přivítal nás milý pán – Johannes Duve, který nás pak následně provedl po starém městě. V kostele Svatého ducha (Heiliggeistkirche) jsme si zazpívali a pak se již zase vrátili k autobusu a odjeli do tamější Waldorfské školy. Nastalo několik hodin úprav kostýmů a zkoušek našeho vystoupení. Také jsme měli možnost prohlédnout si školu, která je nesrovnatelně větší a lépe vybavenější než ta naše. Dalšího dne nás do školy přivezli „naši noví rodiči“, u kterých jsme strávili noc. Vystoupení jsme ukazovali všem 12 ročníkům waldorfské školy a mělo úspěch. Po obědě následovalo dalších 6 hodin v autobuse směrem Witten-Annen. Naším cílem bylo účastnit se mezinárodního eurytmického festivalu Forum Eurythmie 2017, kde jsme měli vystupovat spolu s 900 dalšími účastníky. Když jsme dorazili, ubytovali jsme se, šli jsme na večeři a následně na první eurytmická vystoupení. Následující dny byly v duchu volných programů s tím, že celá skupina se sešla vždy jen na snídaních, obědech, večeřích a zkouškách. V pátek jsme vystoupili s vědomím, že uzavíráme půlroční snažení. Na jevišti jsme ukázali eurytmické ztvárnění skladby od F. Schuberta a vtipnou báseň „Tuřínovo dobrodružství“, napsanou naším spolužákem Matyášem Polákem o biodynamickém kompostu. Publiku jsme tedy přinesli něco z českého humoru a z jejich reakcí bylo zřejmé, že ho náležitě ocenili. Po vystoupení jsme odcházeli naprosto spokojeni a šťastni z vlastního úspěchu. Zbytek festivalu jsme si pak mohli báječně užít bez stresu a pojmuli jsme jej skoro jako prázdniny či dovolenou.
Co se týče vystoupení ostatních účastníků, byli jsme překvapováni i po zbytek festivalu. Dovoluji si říci, že nikdo z nás neočekával, jakým různorodým způsobem se dá pojmout, uchytit či snad pochopit eurytmie. Postřehem také bylo, že dnešní ročník Fora Eurythmie se nesl v „trendu“ – v jednoduchosti je síla, což se projevilo ve dvou či více skupinách, kde bylo vystoupení založené jenom na sedmidílném cvičení (jedno ze základních cvičení v eurytmii – s hůlkou – pro vnímáni prostoru a pravidelnosti gest), zato v mnoha zajímavých variacích.
Odjížděli jsme s prvním deštěm, jež se za ten týden objevil a málokomu z nás se chtělo vrátit zpět do Prahy.
Text: Veronika Dolistová
Ukázka představení Tuřín, II ročník
Řemeslný kurz 1. ročníku na Slovensku
/v Fotogalerie/od Jiří ProcházkaPředposlední květnový týden strávili studenti prvního ročníku na řemeslném kurzu ve střední části Slovenska. Na úpatí pohoří sopečného původu Poľana strávili v dědině Očová týden naplněný řemeslnou prací. Naše škola se tak po sedmi letech vrátila opět do řemeslného dvora, na toto kouzelné místo, které má co nabídnout z lidových tradic a folkloru.
Denní program byl velmi nabitý. Po brzkém budíčku a snídani následovalo ranní zpívání, kde nás milá slovenská „baba“ učila tradiční písně z Očové a okolí. Při dopolední řemeslné práci se každá z pěti skupin žáků věnovala jednomu řemeslu. Řemesla to byla následující: vyřezávání dřevěné píšťalky, kosení trávy kosou, šití krivou jehlou, kovařina a dřevořezba (vyřezávání obrazu).
V odpoledním bloku po obědě se skupinky vystřídaly a žáci se opět po tři hodiny věnovali další činnosti. Poté nastala delší pauza na odpočinek až do večeře. Po večeři jsme se se zkušeným a energickým tanečníkem učili tančit místní tradiční folklorní tance, nejprve jednotlivě, pak v páru a nakonec nacvičily dívky sestavu v „kolesu“. Hodinový trénink nás vždy dokonale vyčerpal, jelikož tanec vyžaduje poměrně slušnou fyzickou kondici. Po náročném dni jsme mohli společně vydechnout, ať už u ohně v kruhu s ostatními, procházkou po okolí či jinak.
Během pěti „pracovních“ dní se každý věnoval jednomu řemeslu dvakrát, celkem tedy u jednoho řemesla strávil každý 6 hodin. Během této doby se většině žáků podařilo udělat pěkný kus práce. Od výřečného píšťalkáře si sice hotovou píšťalku odnesl málokdo, zato v kosení kosou byli leckteří výkonnější než moderní kosicí technika. Při šití krivou jehlou se pilnějším jedincům podařilo barevnými bavlnkami vyšít pěknou kruhovou výšivku tradičním postupem. Pod dohledem zkušeného kováře bylo možné si ukovat pěkný a funkční hřebík, podkovičku a v případě zájmu i
jiné předměty – okrasné či užitkové. S rustikálně vyhlížejícím koscem jsme se zase naučili efektivně a lehce zacházet s kosou a konečně si každý od dřevořezbáře odvezl obrázek vyřezaný do dřevěné desky.
Pět zmíněných řemesel, zpěv a tanec nebyly jediné činnosti, ke kterým jsme v Očové „přičichli“. Přihlíželi jsme ještě výrobě chleba a sýra a výsledek jsme mohli sami zhodnotit. Doslova nám zachutnalo.
Studenti v tomto týdnu zakusili jak chvilky uspokojení, tak i chvilky perné, chvilky přemáhání i překonávání bolesti. Zpěv a tanec krásně dokreslovaly celkovou atmosféru místní dědiny. Lidové písně žáky oslovily tak, že se linuly ještě při zpáteční cestě autobusem.
Eurytmické představení
/v Aktuality/od Jiří ProcházkaSrdečně Vás zveme na eurytmické vystoupení 2. a 4. ročníku Waldorfského lycea v Praze, s hudbou od G. Ligetiho, F. Schuberta a autorskými texty. Přijďte v neděli 21. 5. 2017 od 19.00 do Salesiánského divadla, Kobyliské nám. 1, Praha. Vstupné: 120 Kč, zlevněné 70 Kč.
Eurytmické představení berlínských absolventů
/v Aktuality/od Jiří ProcházkaAbsolventka Waldorfského lycea v Praze Jiřina Krásová se spolužáky absolventského ročníku studia eurytmie školy Schule für eurythmische Art und Kunst v Berlíně, vás srdečně zve na závěrečné eurytmické představení v úterý 6. června dopoledne od 11 a večer od 19 hodin do Divadla Na Prádle – Besední 3, Praha 1, Malá strana (Újezd).
Výjezdní kolegium
/v Aktuality/od Jana ProcházkováKromě pravidelných čtvrtečních setkávání se naši učitelé schází také na speciálním – výjezdním kolegiu. Během dvou plně nabitých dnů se projednávají mimo jiné koncepční a dlouhodobé záležitosti a vize, reflektuje se právě končící školní rok a navnadíme se navzájem na rok nadcházející. Společně se tvoří epochový rozvrh, navrhuje se kalendář akci pro jednotlivé třídy apod. Výjezdní kolegium začíná již ve čtvrtek odpoledne ještě v Praze a pokračuje v pátek 5. května ráno v malebném venkovském (a klidném) prostředí až do sobotního večera. Učitelé sice obětují jeden den z víkendu, ale odjíždějí plni nových inspirací a podnětů.
Koncert sboru 2. ročníku
/v Aktuality/od Jiří ProcházkaPřijměte prosím srdečné pozvání na výjimečný koncert, který se uskuteční v pondělí 24. dubna 2017 od 19:00 v kostele U Salvátora (Salvátorská 1, Staré Město).
V běhu školního roku 2016/2017 nacvičili studenti 2. ročníku SŠ – Waldorfského lycea v Praze převážnou část Dvořákovy Mše D-dur (Op. 86), známé též jako „Lužanská“. V rámci přípravy se věnovali skladbě nejen na pravidelných týdenních zkouškách, ale také na lednovém hudebním soustředění, které proběhlo v mateřské školce ve Slušticích u Prahy. Skladba zazní ve své původní verzi komponované pro smíšený sbor, sóla a varhany. Varhanního doprovodu se ujme Jonáš Starý, student Konzervatoře Jana Deyla a rovněž absolvent naší školy.
V průběhu večera zazní též několik drobnějších skladeb z 20. století, se kterými kromě studentů 2. ročníku vystoupí také Collegium musica a sbor učitelů, rodičů a přátel školy.
Vstupné je již tradičně dobrovolné.
Těšíme se na viděnou a přejeme naplněné prožití Velikonoc
Tsira Jirout a Ondřej Ševčík