Jak jsme se adaptovali na novou střední školu
zážitky prváků Waldorfského lycea v Praze
Naše nová třída prváků se sešla na adaptačním kurzu v Třebušíně, kde je čekalo množství seznamovacích her, žonglování a jiné pohybové aktivity, první krůčky eurytmické, hrátky s jazykem, výtvarná tvorba, výstup na vrchol Kalich, večerní rozloučení se sluncem a ranní vítání slunce, vaření, práce na zahradě, společné muzicírování a povídání u ohně a také spousta vlastních zážitků, o čemž vypovídá koláž z jejich vypravování a tvorby.
V rámci hrátek s jazykem se studenti věnovali hraní se slovy, které vycházelo z literárních ukázek. Hrátky s jazykem byly zaměřené na rychlou akci, vtip a nápady. Zde je variace na Jana Skácela:
„Jednou mi v noci spadla hvězda do dlaní.
Chtěl jsem ji vrátit zpět, ale vyhasla.
Ráno vrána zakrákala a došlo mi, že se mi to zdálo.
Přitom mi zůstalo trochu světla na ruce.“
Básničky utvořené ze zadaných slov:
POKLADNICE
Za výlohou jsou blond vlásky
Pozorují ruce lásky
Otvírají pokladnici
Tu ulepenou krabici
Za výlohou kornout žužu
Natahuje ručky, ptá se můžu?
Žužu kornouty obsahují
Auta, vláčky a boty.
***
Ostatní vidí jen ulepenou krabici
ale já, já v ní vidím svou pokladnici.
Schovávám v ní boty v barvě žužu,
To je sen všech správných mužů.
Srdce mi z nich praská,
Je to moje láska.
„Náš adaptační kurz se odehrával ve vesnici Třebušín. Byli jsme ubytováni na místním zámku. Ve spodní části byla kuchyň, jídelna a sály. Když jste chtěli jít do pokojů, museli jste vyjít dlouhé schody. To pro mě nebyla úplně procházka růžovým sadem. Hlavně po hodině eurytmie, kde jsme asi 5 minut jen skákali na polštářích chodidel a snažili se dopadat naráz a naprosto potichu. Moje lýtka v tu chvíli byla naprosto nepoužitelná. Pokoje měly krásné staré tapety a vysoké stropy. Moje oblíbené místo bylo asi v jídelně. Bavilo mě zkoumat tlusté zdi a podobně.“
„Sedávali jsme jako třída v horním patře v hale. Někteří seděli u piana a hráli, jiní u konferenčního stolku mastili karty. Byli mezi námi tací, co nedělali nic a jen si tak užívali přítomnosti celé třídy. Pár z nás i tančilo na tóny piana. Ať už se hrály karty, tančilo se nebo se jen tlachalo o blbostech, byli jsme spolu.“
„Další věc, která mě velmi bavila bylo zpívání u ohně, zpívali jsme známé písničky. Na ohni jsme opékali špekáčky, hermelíny a chleby. Mňam. V tom momentu jsem si uvědomila, jak dobře a vítaně se mezi tímto kolektivem cítím.“
„Táborák v zámecké zahradě. Takový nikdo z nás ještě nezažil. Vzduchem se line ten typický pach kouře, někdo sedí na lavičce, někdo na pařezu a pár lidí jen tak dřepí. Smějeme se, zpíváme a dojímáme nad tím, že tohle všechno co nevidět skončí. Jak je vůbec možné znát někoho takovou chvíli a zároveň tak dlouho? Možná je to jen kouzlo okamžiku, pokud ale ano, je to rozhodně jedno z nejhezčích kouzel v mém životě.“
„Hodiny akrobacie byly živé a zábavné, protahování probíhalo pestrou efektivní formou. Hráli jsme si na různá zvířátka a s tou podobou se pohybovali po zahradě. Po protažení nastala samotná akrobacie. Každý z nás si vyzkoušel, jaké to je o kousek se přiblížit k oblakům a každý z nás si vyzkoušel, jaké to je se dlaněmi dotýkat vlhké půdy a cítit její vůni. Myslím, že nám to šlo bravurně.“
„Ve svém životě mám velmi rád spontánní dění, které napovídá, že jsou si lidé blízcí a navzájem napojeni. Na našem adapťáku po pouhých třech dnech se odehrálo několik takových situací. Jednou z nich bylo koupání na Machčáku. Při hraní karet jsme vymýšleli tresty za prohru, což se stalo osudným spolužačce Róze, ale nakonec se z toho stal koupací výlet.“
„ Z adaptačního kurzu si odnáším vzpomínku na výšlap na Kalich, nejen z toho důvodu, že tam byl dechberoucí výhled při západu slunce, ale i díky tomu, že mám pocit, že nás to spojilo.“
„Když jsme vyšli nahoru, výhled byl opravdu impozantní. Nádherný západ slunce pomalu stékal z oblohy. A my jsme se fotili a také jsme si udělali první společnou třídní fotku. Jamal šel cestu s námi nahoru. Kdo že je Jamal? Náš nový třídní maskot.“
„Někdo na zámku ve skříňce našel plyšovou šílenou kouli, kterou jsme postupem času pojmenovali Jamal. Zeptali jsme se paní správcové, jestli si ho můžeme vzít. Řekla že ano, ale nejdřív jsme jí museli povléct postele ve dvou pokojích.“
„Vyrazili jsme před šestou hodinou ranní. Bála jsme se, že to nestihneme, slunce mělo vycházet za necelou půl hodinu a cestu na Kalich jsem si pamatovala jako dlouhou a úmornou. Oproti mému očekávání jsme postupovali rychle a moje nohy, bolavé ještě z předchozích sportů, dostávaly zabrat. Po asi dvaceti minutách v podstatě bez dechu jsme vyšli na vrchol a jen vyčkávali. Mraky už byly oranžové, ale slunce si dávalo načas. V ten moment jsme se cítila, že jsme na správném místě a se správnými lidmi. To, že si většina třídy dokázala říct. Že vstane o dvě hodiny dřív, obětuje svůj spánek a vyškrábe se na prudký kopec, aby viděla východ slunce, mě jistým způsobem dojalo, nebo nějak nadchlo. Seděla jsme s ostatními, skoro v úplném tichu a čekali jsme, až se slunce objeví nad obzorem.“
„Nejlepší vzpomínku na adapťák pro mě asi nebylo žádné místo nebo okamžik, ale byl to pocit. Pocit volnosti a v kolektivu, který jsem tou dobou znal pár dní, ale jako by to bylo pár let. Ten fakt, že jsem mohl jít za kýmkoli a bavit se s ním o čemkoli, to že se nemusím bát ani stydět říct něco nahlas, že nemusím přemýšlet, jak se chovat v určitých situacích, myslím, že všichni jsme tam mohli být sami sebou, a tak jsme se všichni mohli poznat.“
Jitka Ferencová a studenti 1. ročníku
Koncert 29.9.2025
/v Aktuality/od Jana ProcházkováVážení přátelé,
rádi bychom vás pozvali na koncert studentů 3. ročníku Waldorfského lycea v Praze, který se uskuteční
v pondělí 29. září 2025 od 19:30, a to tradičně v kostele U Salvátora (evangelická farnost, Salvátorská ulice 1, Praha 1).
V doprovodu orchestru absolventů zazní Mozartovo offertorium Misericordias Domini. Dále uslyšíte vybrané části z Missa brevis od Krzysztofa Pendereckého. Těšit se můžete také na Schützovo zhudebnění Herr, auf Dich traue ich (71. žalm) v podání školního souboru Collegium musica.
Společně se studenty se těšíme na viděnou.
Tsira Jirout, Filip Vosáhlo a Ondřej Ševčík
Pozvánka na panelovou diskusi
/v Aktuality/od Jana ProcházkováJak se nenechat ochromit úzkostí z ohrožení Země
Adaptační kurz 2025
/v Aktuality/od Jana ProcházkováJak jsme se adaptovali na novou střední školu
zážitky prváků Waldorfského lycea v Praze
Naše nová třída prváků se sešla na adaptačním kurzu v Třebušíně, kde je čekalo množství seznamovacích her, žonglování a jiné pohybové aktivity, první krůčky eurytmické, hrátky s jazykem, výtvarná tvorba, výstup na vrchol Kalich, večerní rozloučení se sluncem a ranní vítání slunce, vaření, práce na zahradě, společné muzicírování a povídání u ohně a také spousta vlastních zážitků, o čemž vypovídá koláž z jejich vypravování a tvorby.
V rámci hrátek s jazykem se studenti věnovali hraní se slovy, které vycházelo z literárních ukázek. Hrátky s jazykem byly zaměřené na rychlou akci, vtip a nápady. Zde je variace na Jana Skácela:
„Jednou mi v noci spadla hvězda do dlaní.
Chtěl jsem ji vrátit zpět, ale vyhasla.
Ráno vrána zakrákala a došlo mi, že se mi to zdálo.
Přitom mi zůstalo trochu světla na ruce.“
Básničky utvořené ze zadaných slov:
POKLADNICE
Za výlohou jsou blond vlásky
Pozorují ruce lásky
Otvírají pokladnici
Tu ulepenou krabici
Za výlohou kornout žužu
Natahuje ručky, ptá se můžu?
Žužu kornouty obsahují
Auta, vláčky a boty.
***
Ostatní vidí jen ulepenou krabici
ale já, já v ní vidím svou pokladnici.
Schovávám v ní boty v barvě žužu,
To je sen všech správných mužů.
Srdce mi z nich praská,
Je to moje láska.
„Náš adaptační kurz se odehrával ve vesnici Třebušín. Byli jsme ubytováni na místním zámku. Ve spodní části byla kuchyň, jídelna a sály. Když jste chtěli jít do pokojů, museli jste vyjít dlouhé schody. To pro mě nebyla úplně procházka růžovým sadem. Hlavně po hodině eurytmie, kde jsme asi 5 minut jen skákali na polštářích chodidel a snažili se dopadat naráz a naprosto potichu. Moje lýtka v tu chvíli byla naprosto nepoužitelná. Pokoje měly krásné staré tapety a vysoké stropy. Moje oblíbené místo bylo asi v jídelně. Bavilo mě zkoumat tlusté zdi a podobně.“
„Sedávali jsme jako třída v horním patře v hale. Někteří seděli u piana a hráli, jiní u konferenčního stolku mastili karty. Byli mezi námi tací, co nedělali nic a jen si tak užívali přítomnosti celé třídy. Pár z nás i tančilo na tóny piana. Ať už se hrály karty, tančilo se nebo se jen tlachalo o blbostech, byli jsme spolu.“
„Další věc, která mě velmi bavila bylo zpívání u ohně, zpívali jsme známé písničky. Na ohni jsme opékali špekáčky, hermelíny a chleby. Mňam. V tom momentu jsem si uvědomila, jak dobře a vítaně se mezi tímto kolektivem cítím.“
„Táborák v zámecké zahradě. Takový nikdo z nás ještě nezažil. Vzduchem se line ten typický pach kouře, někdo sedí na lavičce, někdo na pařezu a pár lidí jen tak dřepí. Smějeme se, zpíváme a dojímáme nad tím, že tohle všechno co nevidět skončí. Jak je vůbec možné znát někoho takovou chvíli a zároveň tak dlouho? Možná je to jen kouzlo okamžiku, pokud ale ano, je to rozhodně jedno z nejhezčích kouzel v mém životě.“
„Hodiny akrobacie byly živé a zábavné, protahování probíhalo pestrou efektivní formou. Hráli jsme si na různá zvířátka a s tou podobou se pohybovali po zahradě. Po protažení nastala samotná akrobacie. Každý z nás si vyzkoušel, jaké to je o kousek se přiblížit k oblakům a každý z nás si vyzkoušel, jaké to je se dlaněmi dotýkat vlhké půdy a cítit její vůni. Myslím, že nám to šlo bravurně.“
„Ve svém životě mám velmi rád spontánní dění, které napovídá, že jsou si lidé blízcí a navzájem napojeni. Na našem adapťáku po pouhých třech dnech se odehrálo několik takových situací. Jednou z nich bylo koupání na Machčáku. Při hraní karet jsme vymýšleli tresty za prohru, což se stalo osudným spolužačce Róze, ale nakonec se z toho stal koupací výlet.“
„ Z adaptačního kurzu si odnáším vzpomínku na výšlap na Kalich, nejen z toho důvodu, že tam byl dechberoucí výhled při západu slunce, ale i díky tomu, že mám pocit, že nás to spojilo.“
„Když jsme vyšli nahoru, výhled byl opravdu impozantní. Nádherný západ slunce pomalu stékal z oblohy. A my jsme se fotili a také jsme si udělali první společnou třídní fotku. Jamal šel cestu s námi nahoru. Kdo že je Jamal? Náš nový třídní maskot.“
„Někdo na zámku ve skříňce našel plyšovou šílenou kouli, kterou jsme postupem času pojmenovali Jamal. Zeptali jsme se paní správcové, jestli si ho můžeme vzít. Řekla že ano, ale nejdřív jsme jí museli povléct postele ve dvou pokojích.“
„Vyrazili jsme před šestou hodinou ranní. Bála jsme se, že to nestihneme, slunce mělo vycházet za necelou půl hodinu a cestu na Kalich jsem si pamatovala jako dlouhou a úmornou. Oproti mému očekávání jsme postupovali rychle a moje nohy, bolavé ještě z předchozích sportů, dostávaly zabrat. Po asi dvaceti minutách v podstatě bez dechu jsme vyšli na vrchol a jen vyčkávali. Mraky už byly oranžové, ale slunce si dávalo načas. V ten moment jsme se cítila, že jsme na správném místě a se správnými lidmi. To, že si většina třídy dokázala říct. Že vstane o dvě hodiny dřív, obětuje svůj spánek a vyškrábe se na prudký kopec, aby viděla východ slunce, mě jistým způsobem dojalo, nebo nějak nadchlo. Seděla jsme s ostatními, skoro v úplném tichu a čekali jsme, až se slunce objeví nad obzorem.“
„Nejlepší vzpomínku na adapťák pro mě asi nebylo žádné místo nebo okamžik, ale byl to pocit. Pocit volnosti a v kolektivu, který jsem tou dobou znal pár dní, ale jako by to bylo pár let. Ten fakt, že jsem mohl jít za kýmkoli a bavit se s ním o čemkoli, to že se nemusím bát ani stydět říct něco nahlas, že nemusím přemýšlet, jak se chovat v určitých situacích, myslím, že všichni jsme tam mohli být sami sebou, a tak jsme se všichni mohli poznat.“
Jitka Ferencová a studenti 1. ročníku
Malý opravník obecně sdílených omylů – RVP Lyceum 2.0
/v Články a reportáže/od Ivan SmolkaZnáte kdysi populární knihu Ludvíka Součka Obrazový opravník obecně oblíbených omylů? Vzpomněl jsem si na ni, když jsem v květnovém čísle Řízení školy četl rozhovor s ministrem školství Mikulášem Bekem. Novinářka se ho na jednom místě ptá na připravované kurikulum pro nové pojetí lycea. Konfrontuje ho s faktem, že ač se RVP Lyceum prezentuje jako všeobecné, má daleko větší podíl odborných hodin než lycea stávající. Ministr je touto informací překvapen a říká doslova: „Nové lyceum je vzdělávací cesta, která reaguje na poptávku po všeobecnějším středoškolském vzdělávání. A žiju v přesvědčení, že objem odbornosti je u něj někde na půl cesty mezi průmyslovkou a gymnáziem.“
Omyl. A takových obecně sdílených omylů je kolem tohoto programu více. Něco o tom vím, protože jsem byl do jisté chvíle členem pracovní skupiny, která se jeho přípravou zabývala. Vize, se kterými projekt startoval a které se o něm dodnes mediálně tradují, mi byly sympatické. Lyceum jako škola, která bude nabízet moderní pojetí všeobecného – já bych řekl spíše všestranného – vzdělávání. Vzdělávání zaměřeného na rozvoj kompetencí, podporující i osobnostně rozvojové prvky, vzdělávání, které umožní výběr oborového zaměření až ve druhé části studia, vzdělávání, které zahrne i praktickou složku, ale jehož odborné profilování bude obecnější. Zkrátka škola, která dá svým absolventům širší dovednosti a schopnosti využitelné v budoucnosti pro různé pracovní role a oblasti.
Tomu by odpovídaly i deklarace, kterými bylo nové lyceum představeno. Co o něm zaznělo z úst politiků při prezentaci konceptu v říjnu 2024?
Předseda vlády Petr Fiala: Děláme krok, který je zásadní. Spouštíme nový obor vzdělávání – všeobecné lyceum. Oproti jiným státům máme výrazně víc odborných škol. O všeobecné vzdělání je ohromný zájem a ministerstvo na něj musí reagovat a nabídku škol zajistit… Vytvoření nového všeobecného oboru je potřebný krok ke změně vzdělávacího systému tak, aby odpovídal potřebám společnosti v 21. století a odrážel priority mladých lidí… Výhodou rovněž je, že žáci si již nebudou muset v 15 letech vybírat konkrétní specializaci, ale mohou se rozhodnout až později během studia.
Ministr školství Mikuláš Bek: Toto lyceum vytvoří alternativu dominantní části všeobecné větve, a tou jsou gymnázia… Všeobecná lycea by měla nabízet v prvních dvou letech všeobecné vzdělání, ve vyšších ročnících by si pak studenti mohli zaměření zvolit.
Náměstek ministra školství Jiří Nantl: Sázíme na nově pojaté lyceum jako na chybějící vývojový článek ve vzdělávací soustavě. Lyceum by mělo být pojato jako všeobecně vzdělávací obor, který umožní studentovi rozhodnout později o své odborné orientaci.
Když se však člověk podívá na program blíže, zjistí, že nemůže plnit to, co slibuje. A naopak tyto věci oproti stávajícímu stavu výrazně problematizuje či znemožňuje.
Rád bych okomentoval jen 3 základní teze, které se o programu v mediích stále opakují. Totiž že RVP Lyceum:
Přináší RVP Lyceum zvýšení všeobecné složky vzdělávání?
Není tomu tak, podíl všeobecného vzdělávání se oproti stávajícím lyceím snižuje. Nezbude na něj místo, protože požadovaný počet třiceti oborových / odborných hodin týdně za dobu studia je téměř dvojnásobný. Pro srovnání: nynější Kombinované či Ekonomické lyceum jich mají 16, Technické lyceum 18. Povinných třicet hodin oborového vzdělávání je na úrovni stávajících středních odborných škol, řada z nich má i nižší počty (třeba 23 – 24 odborných hodin).
Umožňuje RVP Lyceum posun volby zaměření do vyšších ročníků?
Není tomu tak. Podstatné zvýšení povinného počtu oborových hodin oproti stávajícím lyceím vede k tomu, že pozdější volba oborové orientace je možná pouze v případě velkých škol, které mají několik tříd v ročníku. Ale to mohou dělat už dnes, k tomu nepotřebují RVP Lyceum. U menších škol program Lyceum pozdější volbu oboru prakticky znemožňuje – vzhledem k vysokému počtu oborových hodin ji nelze v rámci PHmax ufinancovat. Směřuje to tedy opět k jednooborovým lyceím, kde si žák volí obor už při nástupu, tedy v patnácti letech.
Je RVP Lyceum programem pro lycea?
Není tomu tak. Lycea u nás začala vznikat v devadesátých letech na základě doporučení OECD – posílit všeobecné vzdělávání, kurikulum koncipovat šířeji, posunout volbu odborného zaměření do vyšších ročníků. Původní programy lyceí měly 12 – 14 odborných hodin, později se tento počet zvýšil na 16 – 22 hodin u stávajících lyceí. 30 hodin v novém programu Lyceum však už odpovídá počtu odborných hodin na většině středních odborných škol. Pokud by měla stávající lycea v budoucnu přejít pod nynější RVP Lyceum (jak zní některá vyjádření úředníků či politiků), znamenalo by to zrušení principu lycea v českém vzdělávacím systému.
Celá tato „šlamastyka“ by se však dala poměrně jednoduše řešit. V současné podobě RVP Lyceum musí škola z padesáti „disponibilních“ hodin povinně věnovat třicet hodin oborovému vzdělávání a dvacet všeobecnému vzdělávání. Spolu s dalšími řediteli kombinovaných lyceí navrhujeme počty předepsaných oborových hodin snížit na úroveň stávajících lyceí, tedy na čtrnáct, a povinně všeobecně disponibilních hodin na šestnáct. Zbylo by tak dvacet hodin neurčeně disponibilních (nynější lycea mají neurčeně disponibilních hodin až 33, některé SOŠ až 46). Tyto neurčeně disponibilní hodiny by mohly být použity na navýšení buď všeobecné, nebo oborové složky. Škola by si tak mohla vybrat, zda odbornost prohloubí, nebo ne, a jakým směrem. Zda bude chtít být spíše všeobecným lyceem, nebo odbornou školou. Pokud si všechny disponibilní hodiny přidá k těm odborným, může jich mít až třicet čtyři, a stát se jasně profilovanou odbornou školou.
Tento návrh jsme v lednu t.r. poslali na ministerstvo a NPI ČR, pokoušeli jsme se i komunikovat s lidmi v NPI, kteří mají RVP Lyceum na starosti. Marně. Žádné reakce jsme se dodnes nedočkali. Program je sice v pokusném ověřování, takže na úpravy a změny není pozdě, ale mlčení ze strany úředníků státní správy nevěstí nic dobrého.
A ještě mi dovolte poměrně zásadní poznámku na závěr. Autoři konceptu vyzdvihují jako plus programu Lyceum to, že klade důraz na osobnostní rozvoj. Ve stávající podobě návrhu je to ale něco jako kariérové poradenství, založené zejména na osobních reflexích. Tedy spíše sebepoznání či sebedefinování, spíše výuka o osobnostním rozvoji, ne rozvoj samotný. Ve věku dospívání však nedosáhneme osobnostního rozvoje tím, že o něm budeme s žáky diskutovat, ale že se bude dít. A k tomu je potřeba nejen všeobecné, ale zejména všestranné vzdělávání, které zahrnuje poznávací, praktické i umělecké aktivity.
V RVP Lyceum – na rozdíl od všech dosavadních středoškolských programů – však zcela chybí umělecká/estetická složka vzdělávání (zejména praktické umělecké činnosti), která je velmi důležitá pro rozvoj individuality a tvořivosti žáků. Kreativita je pro moderní vzdělávání stejně důležitá jako čtenářská, matematická či digitální gramotnost. Je největší konkurenční výhodou dneška. Schopnost přijít s nápadem, vytvořit, vymyslet něco nového, co tu ještě nebylo. Když lidé nebudou umět tvořit a budou jen naplňovat a opakovat to, co se naučili, pak budou zbyteční a nahradí je AI.
Právě všestranné vzdělávání by mělo být podle mého typickým znakem lyceí – na rozdíl od všeobecně akademického na gymnáziích a odborně kvalifikačního na středních odborných školách. A všestranné vzdělávání je podle mě také nejlepší odpovědí na potřeby 21. století. Tou ale bohužel RVP Lyceum, tak jak je navržené teď, není.
Ing. Ivan Smolka,
ředitel Waldorfského lycea v Praze, spoluautor vzdělávacích programů Celostní škola, Waldorfské lyceum a RVP Kombinované lyceum.
Vyšlo v časopise Řízení školy – speciál pro střední školy 5/2005, srpen 2025
Zeměkurz 2025
/v Aktuality/od Jana ProcházkováDvoutýdenní zeměměřický kurz 1. ročníku se odehrál na konci června v Krkonoších.
Osady Bratrouchov bylo nutno dosáhnout náročným horským pochodem s veškerým vybavením od vlaku z Jablonce nad Jizerou. Ubytováni jsme byli ve spartánské lyžařské roubence uprostřed širokých rozkvetlých luk vprostřed senoseče.
Měřené území sestávalo z přilehlých luk, remízků, statků a dědin rozesetých po kopcích. Pro mimořádnou rozlehlost území bylo nutno volit měřítko 1:1000. Studenti se především naučili pracovat s teodolity, většina podrobného měření proběhla polární metodou. K měření vzdáleností jsme poprvé používali takzvané balalatě, vodorovné tyče pevné délky (zeměměřič teodolitem změří úhel mezi jejími konci a vzdálenost dopočítá pomocí goniometrických funkcí).
Kuchyně patřila panu Ševčíkovi, stejně jako pravidelné vedení sborového zpěvu (nacvičeny tematické skladby od Dostala a Lukáše). S již hotovou Truvérskou mší od Petra Ebena jsme také navštívili nedaleký domov důchodců, abychom se odvděčili za pomoc s dodávkami pečiva.
Měření všech jedenácti skupin se nakonec dobře sešla dohromady a z mnoha šablonek vznikla pod pauzákem kompletní mapa, nejprve v tužce, pak obtažená tenkou fixou a nakonec vybarvená pastelkami. Hotovo bylo ve středu v brzkých večerních hodinách, ještě jsme se před spaním stihli nad hotovým dílem všichni sejít. Mapa nám bude další tři roky viset ve třídě.
Zpáteční cesta pěšky i železnicí skýtala mnohá dobrodružství, do Prahy jsme se vrátili pro vysvědčení a vyrazili do prázdnin.
Filip Vosáhlo
Nové číslo časopisu Kampak je tady!
/v Aktuality/od Jiří ProcházkaMilí vyučující, rodiče, studenti a přátelé naší školy,
s velkou radostí vám oznamujeme, že od března vychází online již třetí ročník časopisu KAMPAK a v červnu vyjde i jeho tištěná verze, obsahující výběr článků.
Redakční tým složený ze studentů a studentek 2. ročníku se po celé druhé pololetí intenzivně věnoval přípravě kvalitního obsahu. Věříme, že Vás zaujme.
Časopis KAMPAK zůstává tematicky pestrý a nabízí:
Kde časopis najdete?
Webová verze je pravidelně aktualizována na adrese https://casopis.wlyceum.cz/, kde si můžete přečíst všechny letošní články.
Od 26. 6. 2025 bude ve škole k zakoupení i jeho tištěná verze.
Příjemné čtení přeje,
redakce časopisu KAMPAK
Kam pak? Přece byste nešli bez Kampaku na prázdniny!