V neděli v brzkých ranních hodinách jsme nasedli do vlaku mířícího do Mnichova a vydali se na několikahodinovou příjemnou a zábavnou cestu. Někteří spolužáci nám zpívali a hráli na kytary a o zábavu tak bylo postaráno. Když jsme konečně dorazili do Mnichova, velice rychle jsme se ubytovali v tělocvičně místní waldorfské školy a vydali se na prohlídku města.
Velice nás oslovil kostel Panny Marie, který se nachází jen pár ulic od námi dobře známého MarienPlatz. Kostel jsme si prožili již za podvečerního času a jeho atmosféra byla nádherná. Kostel byl světlý, prostý a provoněný vůní kadidla. Ten večer jsme se ještě zastavili u Židovské synagogy a pověděli si něco o její historii. Vymrzlí jsme poté hledali teplé a útulné kavárny Mnichova, které jsou skutečně stylové.
V pondělí ráno jsme pokračovali prohlídkou města a stihli jsme toho opravdu dost. Prohlédli jsme si tři majestátní budovy, které nechal vystavět Adolf Hitler a kde také rád řečnil. Poté jsme se přesunuli do blízkého velkého parku, kde jsme mohli spatřit malebná zákoutí i exotické stromy. V části, kde parkem protéká široký potok, jsme se nemohli zrakem odtrhnout od několika surfařů v různém věku, jak si užívají vln, které potok vytvářel. Když už nás náš dospělý dozor popohnal dále, dorazili jsme k rozlehlé mnichovské universitě, kde studovala i paní učitelka Tsira Jirout. Universita působila velkolepě. Zhlédli jsme zde malou výstavu o sourozencích Schollových, kteří zde také studovali a byli členy nenásilné protinacistické skupiny Bílá růže. Odpoledne jsme se vydali do dalšího krásného mnichovského parku, kde jsme si prohlédli tři domečky, které vystavěl „Tatíček Timofej“ po druhé světové válce, a který spolu se svou ženou putoval do dnešního Mnichova celých sedm let. Postavil zde malý kostelík, jehož strop je pokryt obaly od čokolády, Timofej vše postavil z trosek 2. světové války. Na závěr dne jsme vylezli na protější kopec též ze sutí války a společně pozorovali západ Slunce a naskytl se nám nádherný výhled téměř na celý Mnichov. Večer jsme již trávili procházkou městem a posezením v blízkých kavárnách.
Náš poslední společný den v Mnichově jsme navštívili koncentrační tábor Dachau. Hrstka z nás se rozhodla pro příjemnější variantu a prozkoumali jsme tamní městečko, hlavně jeho starší část, kde se na vršku kopce tyčí Jakubský kostel, který jsme i s jeho okolím namalovali. V podvečer jsme se vydali na nádraží a nasedli do vlaku, který nás přivezl zpět do Prahy.
Text: Marie Wamberová
Výstava mandal a fotografií
/v Aktuality/od Jiří ProcházkaSrdečně vás zveme na naši vernisáž výstavy mandal a ochutnávky z budoucí výstavy fotografií vytvořených v rámci ročníkových prací studentů 3. ročníku waldorfského lycea v Praze. V rámci vernisáže vystoupí Amos Cháb s Matějem Starým, kteří zhudebnili vlastní básnickou tvorbu a Jonáš Starý, který zahraje na klavír.
Navíc zde bude připraveno menší občerstvení.
pondělí 18. ledna 2016 v 18:00
Kavárna Jiný Kafe Táboritská 1076/9, Praha 3
Výstava bude probíhat až do konce ledna
Studenti 3. ročníku
Den otevřených dveří 12. ledna 2016
/v Aktuality/od Jiří ProcházkaRáno (8:00 – 9:50) se můžete zúčastnit epochového vyučování, v 10 hodin následuje informační schůzka, na níž se dozvíte vše o studiu na naší škole a o přijímacím řízení. Po ní můžete navštívit další vyučování. Pokud v průběhu den nemůžete, je možné přijít na informační schůzku v 17 hodin.
Změna termínu třídních schůzek
/v Oznámení/od Jiří ProcházkaZ personálních důvodů jsme změnili termín konání lednových třídních schůzek s rodiči na 18. únor 2016.
Fairtrade kavárna
/v Fotogalerie/od Jiří ProcházkaV sobotu 12. prosince 2015 tým studentů naší školy opět otevřel již téměř tradiční fairtradovou kavárničku na adventním jarmarku, pořádaném Obcí křesťanů a sdružením Setkávání v Modrém domě v Praze na Letné.
Hosté mohli přímo na místě popít kávu vypěstovanou v Ugandě drobnými zemědělci zapojenými do projektu fair trade a upraženou v chráněné dílně českého družstva Fair & Bio, pojíst pekařské a cukrářské výrobky, zhotovené studenty z fairtradových surovin, a rovněž zakoupit balenou kávu, čaj, kakao, čokoládu a další férově obchodované produkty.
Den poezie 2015
/v Fotogalerie/od Jiří ProcházkaVe středu 18. listopadu v odpoledních hodinách vyrazili studenti Waldorfského lycea do okolí školy, aby kolemjdoucím rozdávali své básně o tom, co mají sami na srdci, a podle možností se s nimi dali do řeči o tom, co mají na srdci oni.
Waldorfské lyceum se ke každoročně konanému Dni poezie připojuje už tradičně. Konkrétní podobu akce zpravidla vymýšlejí a připravují v rámci předmětů Komunikace a Český jazyk studenti prvního ročníku, k nimž se na samotnou akci dobrovolně připojují jednotliví studenti z dalších ročníků.
Letošnímu Dni poezie bylo jeho celorepublikovými organizátory dáno téma „Poezie pod proudem“. Žáci Waldorfského lycea spojili toto téma s otázkami a proudy, které se týkají celého dnešního světa, a zařadili tak Den poezie mezi akce, které konáme jako „světová škola„.
Třeťáci v Mnichově
/v Fotogalerie/od Jiří ProcházkaV neděli v brzkých ranních hodinách jsme nasedli do vlaku mířícího do Mnichova a vydali se na několikahodinovou příjemnou a zábavnou cestu. Někteří spolužáci nám zpívali a hráli na kytary a o zábavu tak bylo postaráno. Když jsme konečně dorazili do Mnichova, velice rychle jsme se ubytovali v tělocvičně místní waldorfské školy a vydali se na prohlídku města.
Velice nás oslovil kostel Panny Marie, který se nachází jen pár ulic od námi dobře známého MarienPlatz. Kostel jsme si prožili již za podvečerního času a jeho atmosféra byla nádherná. Kostel byl světlý, prostý a provoněný vůní kadidla. Ten večer jsme se ještě zastavili u Židovské synagogy a pověděli si něco o její historii. Vymrzlí jsme poté hledali teplé a útulné kavárny Mnichova, které jsou skutečně stylové.
V pondělí ráno jsme pokračovali prohlídkou města a stihli jsme toho opravdu dost. Prohlédli jsme si tři majestátní budovy, které nechal vystavět Adolf Hitler a kde také rád řečnil. Poté jsme se přesunuli do blízkého velkého parku, kde jsme mohli spatřit malebná zákoutí i exotické stromy. V části, kde parkem protéká široký potok, jsme se nemohli zrakem odtrhnout od několika surfařů v různém věku, jak si užívají vln, které potok vytvářel. Když už nás náš dospělý dozor popohnal dále, dorazili jsme k rozlehlé mnichovské universitě, kde studovala i paní učitelka Tsira Jirout. Universita působila velkolepě. Zhlédli jsme zde malou výstavu o sourozencích Schollových, kteří zde také studovali a byli členy nenásilné protinacistické skupiny Bílá růže. Odpoledne jsme se vydali do dalšího krásného mnichovského parku, kde jsme si prohlédli tři domečky, které vystavěl „Tatíček Timofej“ po druhé světové válce, a který spolu se svou ženou putoval do dnešního Mnichova celých sedm let. Postavil zde malý kostelík, jehož strop je pokryt obaly od čokolády, Timofej vše postavil z trosek 2. světové války. Na závěr dne jsme vylezli na protější kopec též ze sutí války a společně pozorovali západ Slunce a naskytl se nám nádherný výhled téměř na celý Mnichov. Večer jsme již trávili procházkou městem a posezením v blízkých kavárnách.
Náš poslední společný den v Mnichově jsme navštívili koncentrační tábor Dachau. Hrstka z nás se rozhodla pro příjemnější variantu a prozkoumali jsme tamní městečko, hlavně jeho starší část, kde se na vršku kopce tyčí Jakubský kostel, který jsme i s jeho okolím namalovali. V podvečer jsme se vydali na nádraží a nasedli do vlaku, který nás přivezl zpět do Prahy.
Text: Marie Wamberová