V neděli v brzkých ranních hodinách jsme nasedli do vlaku mířícího do Mnichova a vydali se na několikahodinovou příjemnou a zábavnou cestu. Někteří spolužáci nám zpívali a hráli na kytary a o zábavu tak bylo postaráno. Když jsme konečně dorazili do Mnichova, velice rychle jsme se ubytovali v tělocvičně místní waldorfské školy a vydali se na prohlídku města.

Velice nás oslovil kostel Panny Marie, který se nachází jen pár ulic od námi dobře známého MarienPlatz. Kostel jsme si prožili již za podvečerního času a jeho atmosféra byla nádherná. Kostel byl světlý, prostý a provoněný vůní kadidla. Ten večer jsme se ještě zastavili u Židovské synagogy a pověděli si něco o její historii. Vymrzlí jsme poté hledali teplé a útulné kavárny Mnichova, které jsou skutečně stylové.

V pondělí ráno jsme pokračovali prohlídkou města a stihli jsme toho opravdu dost. Prohlédli jsme si tři majestátní budovy, které nechal vystavět Adolf Hitler a kde také rád řečnil. Poté jsme se přesunuli do blízkého velkého parku, kde jsme mohli spatřit malebná zákoutí i exotické stromy. V části, kde parkem protéká široký potok, jsme se nemohli zrakem odtrhnout od několika surfařů v různém věku, jak si užívají vln, které potok vytvářel. Když už nás náš dospělý dozor popohnal dále, dorazili jsme k rozlehlé mnichovské universitě, kde studovala i paní učitelka Tsira Jirout. Universita působila velkolepě. Zhlédli jsme zde malou výstavu o sourozencích Schollových, kteří zde také studovali a byli členy nenásilné protinacistické skupiny Bílá růže. Odpoledne jsme se vydali do dalšího krásného mnichovského parku, kde jsme si prohlédli tři domečky, které vystavěl „Tatíček Timofej“ po druhé světové válce, a který spolu se svou ženou putoval do dnešního Mnichova celých sedm let. Postavil zde malý kostelík, jehož strop je pokryt obaly od čokolády, Timofej vše postavil z trosek 2. světové války. Na závěr dne jsme vylezli na protější kopec též ze sutí války a společně pozorovali západ Slunce a naskytl se nám nádherný výhled téměř na celý Mnichov. Večer jsme již trávili procházkou městem a posezením v blízkých kavárnách.

Náš poslední společný den v Mnichově jsme navštívili koncentrační tábor Dachau. Hrstka z nás se rozhodla pro příjemnější variantu a prozkoumali jsme tamní městečko, hlavně jeho starší část, kde se na vršku kopce tyčí Jakubský kostel, který jsme i s jeho okolím namalovali. V podvečer jsme se vydali na nádraží a nasedli do vlaku, který nás přivezl zpět do Prahy.

Text: Marie Wamberová

Netradičně jsme se vydali za četbou středověkého textu Parsifal na hrad Bečov, kde jsme využili původní prostory ze 14. století pro epochové vyučování. První odpoledne jsme se však vydali do okolní krásné přírody na Šibeniční vrch.

Do pestrého programu patřil ranní zpěv, recitace, malování, středověká kaligrafie a práce na zvelebování hradní zahrady a objektu Pluhovských domů.

Program byl opravdu nabitý, ale protože se všichni zúčastnění zapojovali s neuvěřitelným zápalem, zvládli ještě individuální četbu, zápisy a sdílení osobního názoru.

Autenticky chladnou atmosféru hradu jsme vyvažovali společnými chvilkami ve vytopené krbovně u dobré krmě.

Celý výjezd jsme zakončili v místní botanické zahradě řáděním na lodičkách a zpěvem a povídáním u ohně.