Články a reportáže

Rozhovor s panem učitelem Filipem Gundlachem si můžete přešíst v EUDzínu:

Egyptského boha mohou namalovat v pop artovém stylu, musí to ale dávat smysl, říká učitel výtvarné výchovy – EDUzín – Magazín o vzdělávání (eduzin.cz)

Ekologické praktikum druhého ročníku

 

Druhý ročník waldorfského lycea se po dlouhém a náročném eurytmickém týdnu a únavném sezení v lavicích vydal do krajiny Milíčovského lesa na ekologické praktikum.

Milíčovský les se nachází v blízkosti naší školy na (ne)dalekých Hájích. Jedná se o převážně dubový les a také přírodní památku, která je domovem vzácného druhu brouka tesaříka obrovského (Cerambyx cerdo), jehož larvy žijí ve starých osluněných dubových kmenech. Součástí ekologického praktika bylo mnoho různorodých prací a aktivit.

První dva dny jsme se seznamovali s terénem a pracovali ve společnosti ovčího stáda  v ohradě, kde jsme vykáceli vegetaci na suťovém svahu a odstranili travní drn. Sušší holou půdu a dostatek slunečního svitu ocení zejména blanokřídlý hmyz, jako třeba samotářské včely a vosy, ale také druhy pavouků, kteří nepoužívají k lovu sítě, a snáze zde naleznou potravu.

Ořezávali jsme větve u vrb, které rostou v ohradě, a zakládali tzv. vrbové hlavy. Tím jsme stromy omladili, dopřáli louce, tůním a stružkám více světla i tepla a postupem času ve stromě vznikne přirozený úkryt i potrava pro saproxylofágní hmyz. Někteří spolužáci se pustili do údržby vrbovny a školky na hrázi rybníka Vrah, my jsme mezi tím ještě stihli upravit zídku pro plazy, aby na ni svítilo více slunce, a vytvořit zálivkové mísy pro mladé hrušně. Zamokřené louce jsme nadále pomáhali i tím, že jsme vystavěli menší hrázky na strouhách vtékajících do Mílíčovského rybníka, aby při poklesu hladiny rybníka voda neodtekla hned pryč.

Třetí a čtvrtý den jsme se rozloučili s ohradou a vydali se hlouběji do lesa, který jsme prosvětlovali. Likvidovali jsme převážně dub červený, což je invazní druh, který zastiňuje zdejší původní druhy dubů, zejména dub zimní. Postupně jsme dorazili až na severní břeh rybníku Homolka, kde jsme po většinu času káceli vrby, aby do vody svítilo více slunce a lépe se tu žilo obojživelníkům. Při prosvětlování jsme odstraňovali i trnité houští a různé měkké rychle rostoucí dřeviny v okolí rybníka, protože se tu pak bude lépe dařit právě dubům, které získají více místa a slunce k růstu.

Během naší práce v přírodě nás podpořilo i pár milých návštěv z lycea, a to jak učitelé, tak i studenti z 3. ročníku, kteří zde pomáhali na podzim 2022.

Právě nyní, tedy pátý a poslední den, stále prosvětlujeme les na břehu Homolky. Kvůli vrbám rostoucím z vody, které musíme prosekat, už mnoho z nás muselo zout svou mokrou obuv a vydat se do mokřadu naboso. Jakožto redaktorky sedící na suchém prosluněném místě pod stromem, sympatizujeme s našimi spolužáky. Vidíme jejich z práce znavené tváře, ale i přesto jsou odhodláni pokračovat a za to mají náš obdiv.

Na závěr máme pro vás pár krátkých komentářů přímo z terénu, od pracujících studentů. Jak se ti líbila práce? „Supr, ale zranila jsem si prst. I tak bych to ale brala o tři týdny delší.“ „Dobrý, je to lepší než sedět ve škole a jsou vidět výsledky.“ „Bezvadný.“ „Epicky epickej epik.“ „Byla náročná a myslím si, že to měli tahat kluci, ty těžký věci.“ *zdvižené palce*

Co se ti líbilo nejvíc nebo nejmíň? „Jsme na čerstvém vzduchu.“ „Je to monotónní“. „Počasí bylo najs.“ „Vadil mi smrad bažin.“ „Líbilo se mi, že Ševčík zahučel v bažině, to mě povzbudilo.“ *zasměje se* „Nelíbilo se mi, že jste celou dobu lenošily a psaly článek.“ *vrtí s nespokojeností hlavou* „Stříhání, řezání větví a pauzičky se mi líbily a nejhorší bylo tahání větví a stavění hrázek.“

Myslíš si, že práce v krajině nějak pomůže? *Hahaha* „Jako jo, ale v zanedbatelném měřítku. Aby to mnělo nějaký viditelný globální smysl, museli bychom to dělat nejmíň rok.“ „Myslím, že to tu bude vypadat lépe!“ „Asi jo. Nevím, jestli týdenní práce, ale nějak určitě.“

A teď ještě mini vyjádření pana učitele Ševčíka: „Když se podívám před sebe tak jsem samozřejmě spokojený. Udělala se spousta práce, mnohem víc, než jsem předpokládal já nebo pan Rom z MHMP. Jen mě mrzí, že jsem se sám nemohl tolik do jednotlivých činností zapojit, protože bylo třeba obíhat jednotlivé skupiny, které pracovaly na dost od sebe vzdálených stanovištích.“

Snad jsme takto shrnuly všechny informace z našeho praktika a nic důležitého neopomněly. Jdeme tedy pomoci našim spolužákům, neboli slovy našeho vedoucího práce, pana učitele Ševčíka, ZVELEBOVAT KRAJINU!

 

Maia Sofia Anouk Munday, Lea Špeciánová a Ondřej Ševčík