Maturitní ples 2020
Děkujeme třídě Petra Úlla a všem účinkujícím za překrásný maturitní ples plný představení, milých překvapení, dobré hudby a skvělé atmosféry. Konal se 8. února 2020 v KD Domovina na Praze 7, Na Maninách 32.
Fotogalerie z akcí
V listopadu se v prostorách Waldorfského lycea uskutečnily prezentace podnikatelských projektů, které byly završením více než týdenní intenzivní práce studentů 4. ročníku. Před publikem a pětičlennou porotou složenou z řad ekonomů, podnikatelů a učitelů ekonomie prezentovali studenti výsledky své práce a snažili se obhájit nápaditost i ekonomickou udržitelnost svých projektů. Projekty prezentovalo celkově osm studentských týmů, ve kterých se všichni snažili najít průsečík mezi svými zájmy, schopnostmi a reálnými potřebami lidí – potenciálními zákazníky. Některé z projektů byly charakteristické originálností, jiné ekologickým či sociálním rozměrem, další pak svou reálností a poměrně slušnou vyhlídkou na praktické provedení i potenciální úspěch. I když skutečný rozjezd prezentovaného podnikatelského záměru plánují jenom někteří ze studentů, všichni působili u prezentace přesvědčivě, ztotožněni se svým záměrem a s cílem o reálnosti svého projektu přesvědčit i publikum.
Pokud by studenti dotáhli své projekty až do realizace, byla by společnost obohacena o různé nabídky služeb a produktů. Některé již sice existují a dané potřeby obyvatelstva jsou uspokojované, ale studenti by se je pokusili uspokojovat ještě lépe – buď efektivněji, zdravěji, ekologičtěji nebo se sociálními benefity a humánněji. Jednak by nově vzniklo papírnictví Pallete, kde by se ručně vyráběly produkty z recyklovaného papíru a originálním, zákazníkem spoluurčeným designem. Dále bychom měli možnost si v e-shopu objednat elegantní koženou dámskou kabelku a jiné kožené produkty vyrobené v ruční dílně Mono. V obou případech by měl zákazník koupí možnost podpořit klasické řemeslo, ruční práci a ekologicky šetrnou výrobu. Ekologicky orientovaní zákazníci by měli nově možnost zakoupit si i na trh nově uvedené Te sáčky, které mají jakožto opakovatelně použitelné, z recyklovaného materiálu ručně šité obaly na potraviny aspiraci nahradit klasické igelitové sáčky. Zákazníci, kteří rádi vzpomínají na klasické svetry od babiček, a chtěli by vědomě napomoci s řešením jistého eko-sociálního problému, by měli možnost si přijít na své a zakoupit si v seniorské ruční dílně Senzap ušitá trička a kapesníky z použitého textilního materiálu se záměrně viditelným, pro projekt typickým přešitím. Na trhu by se objevila také řemeslná pekárna zaměřená zejména na prodej bezlepkových kváskových chlebů z přirozeně bezlepkové mouky a bez přidaných aditiv – potenciální budoucnost hlavního produktu pekárny měli možnost v průběhu prezentací účastníci i ochutnat a obchod s ním se již v malém rozbíhá. Nově bychom mohli ochutnat také produkty Fru43 – stačilo by jenom navštívit nějaký letní festival a zastavit se u příslušného stánku, kde bychom měli příležitost svou žízeň uhasit paletou zdravých, ovocně-bylinných nápojů. Nové možnosti by se objevily i na „trhu práce“ (eufemisticky řečeno), jelikož by vznikly dvě pracovní agentury. Agentura Hodinový student by spojovala poptávku po příležitostné práci se studentskými pracovními nabídkami – což se zdá být jako tržní novinka. Druhá z agentur by dělala něco obdobného, avšak nejenom pro studenty, ale obecně, přičemž by speciálním softwarem chtěla předejít vícero technickoorganizačním nedostatkům, které se spojují s doposud existujícími agenturami. Své know-how již mají vymyšlené a částečně otestované a s projektem zkusí reálně podnikat.
Cílem projektů nebyla jenom originálnost nápadu, ale i získání kontaktu s realitou, povědomí o fungování praktického života a nabytí dalších schopností, které by umožnily se do světa založeného na dělbě práce nejenom zapojit, ale ho i obohatit. Již před projektem se studenti v hodinách statistiky měli možnost obeznámit s tvorbou dotazníků, díky kterým by mohli lépe poznat potřeby a představy potenciálních zákazníků. V hodinách práva mohli získat základní orientaci v právní formě podnikání, především v právních a kvalifikačních požadavcích pro získání živnostenského oprávnění. V samotném podnikatelském týdnu měli potenciální budoucí podnikatelé možnost naučit se uvažovat v reálných ekonomicko-společenských souvislostech – počítáním a plánováním nákladů nahlížet na svůj záměr z hlediska ekonomické udržitelnosti a uvědomit si svou pozici v dodavatelském řetězci; stanovením ceny si uvědomit základní nákladové faktory cenu ovlivňující, a to od mzdových položek až po distribuční náklady; vytvářením loga a pilotního produktu promýšlet a prakticky si vyzkoušet principy marketingu; průzkumem trhu získat přehled o jistém konkrétním trhovém segmentu atd.
Za to všechno patří dík především Táně Šárovcové, naší externí spolupracovnici z projektu Učitelé z Marsu, která celý týden studenty doprovázela svými radami, zkušenostmi a inspirativními podněty ze světa praxe. Rovný díl díku však patří i samotným studentům, kteří se do projektu zapojili s nasazením a dotáhli jej do zdárných prezentací. Ti jsou momentálně na profesních praktikách, kde získávají další zkušenosti s během hospodářského života i života jako takového, s jeho klady a zápory. Věříme, že se v budoucnu ve světě neztratí a obohatí ho o to, co jako potenciál spočívá v jejich osobnostech, schopnostech a v duši nesených ideálech.
Peter Úll, třídní učitel 4. ročníku
„Za tři roky tady pokvete květnatá louka“, takovou odpověď dostali kolemjdoucí, když se nás zeptali, co přesně se tady chystá. Na našem ekologickém praktiku jsme se snažili celý týden o vytvoření květnaté louky a nakonec se nám podařilo připravit dokonce louky dvě. Jedna začala vznikat blízko metra Háje na travnatém prostranství vedle přechodu pro chodce a druhou můžete najít nedaleko – mezi pobočkou Městské knihovny na Opatově a Penny Marketem.
Květnaté louky se stanou nejen potěchou a krásou pro naše oči, ale kvetoucí rostliny zvýší koncentraci hmyzu, květy plné pylu budou lákat do města včely, čmeláky nebo motýly, louka se stane jejich útočištěm i zdrojem potravy. Vytvoříme jedinečný ekosystém uprostřed urbanizovaného prostředí.
A proč se na rozkvetlou louku můžeme těšit teprve za dva až tři roky? Vyseté luční květiny jsou trvalky, které klíčí až po delší době a v prvních letech pouze vegetují, proto bude finální stav louky pozorovatelný až za několik let. Také proto jsme vysadili k lučním květinám okrasné cibuloviny, které budou tyto dvě louky zdobit už od nejbližšího jara.
Těšíme se na kvetoucí louku a doufáme, že louky přinesou všem radost svou barevností a druhovou rozmanitostí.
O aktuálním projektu péče o městkou louku v režii našich studentů se můžete dočíst zde (PDF).
Za studenty 2. ročníku
Eliška Selešiová
Jak začít školní rok lépe, než výjezdem? Druhý ročník byl hned 2. 9. 2019 připravený s krosnami na zádech. Prohlíželi jsme se všichni navzájem a snažili se zapamatovat si změněné tváře. Tradičně jsme se přivítali ve vestibulu s našimi milými a tradičně vtipnými učiteli. Vítali jsme se také s Emily, naší novou spolužačkou z USA.
Vidět partu mladistvých v autobuse, s velikými batohy a nadšenými výrazy, musí být zážitek. Taky, že jsme tento zážitek zařídili hned třem řidičům autobusů a cestujícím. Díky této dopravě jsme dojeli do Černého dolu. Odtud jsme se vydali pěšky přímo na Fořt, kde jsme strávili celé to SOCHAŘSKÉ DOBRODRUŽSTVÍ.
Ubytovali jsme se. Bydleli jsme také s žáky ze Semil, Ostravy a Příbrami. Hned po příchodu jsme dostali jídlo, a už první den jsme zjistili, že jídlo bude potěšující částí celého pobytu na Fořtu.
Celý kurz by se dal popsat jako výjezd plný pojídání, kreslení, sochání, seznamování, učení a objevování perspektivy budoucnosti.
Úterý, čtvrtek a část pátku jsme jenom prováděli činnosti výše zmíněné. Když jsi nekreslil krávu, modeloval jsi Venuši, vytesával perspektivu budoucnosti, učil se ekonomii nebo pomáhal v kuchyni. Abychom nezapomněli, středa byla osudová, a to z toho důvodu, že jsme vyšli na horu osudu. Výšlap byl příjemný. Spousta z nás díky němu mnohem více seznámila se studenty z ostatních škol. Ono vzdychat únavou je opravdu parádní téma na sdílení.
Jestli mohu soudit, tak až na nějaké ty nedostatky, jako je spaní nad chlívkem a málo bábovky na svačinu, jsme byli všichni nad míru spokojeni. Po cestě zpátky jsme zase zpříjemnili životy nějakým těm spolucestujícím a těšili se na pokračování objevování zákonů poptávky a nabídky.
Anežka Bělková, studentka 2. ročníku
2. září 2019, jsme se my, prváci, vydali na adaptační kurz do Jeseníků, přesněji do vesničky Rejvíz. Ačkoli to většina z nás nečekala, už cestou na vlak jsme si začali povídat a s ubíhající cestou byla debata živější a živější. Za doprovodu paní učitelek Ferencové a Forbakové jsme v pořádku dorazili na místo. Program byl vymyšlený tak, že jsme nedostali ani na chvíli šanci se nudit. Velkou součástí byl sborový zpěv, který se skládal ze dvou kánonů a jedné krásné italské písně o oslavě jara. Nemohla chybět ani eurytmie, při níž jsme se seznámili s jejími základy. Šlo hlavně o to nacítit se na svoje spolužáky a poznat moment, kdy společně vyrazit v tichosti vpřed. Díky různým pohybům jsme putovali, hledali se a nacházeli. Pan učitel Jirout do programu vnesl geometrii a rýsování různých útvarů. Kupodivu nám vyzbyl čas i na příjemnou procházku k nedalekému rašeliništi a celodenní výlet, na kterém si polovina z nás „užila“ dost dlouhou cestu do kopce. Je to ale jedna z našich nejintenzivnějších vzpomínek. Co si bude pamatovat malý Vašek, syn pana učitele, kterého tlačil spolužák Josef do všech kopců, to netuším. Všichni si při své cestě kousek zašli, jelikož stromy se značkami byly pokácené. Také nám neuniklo, že velké části lesa byly napadeny kůrovcem, ale i tak byla příroda krásná.
Divím se, že jsme „adapťák“ přežili bez otravy, protože s mými vařícími schopnostmi jsem se trochu bála. Nakonec se všechno jídlo povedlo, akorát mytí hrnců, do kterých bychom se vešli všichni i s autem pana učitele Jirouta, byla ta méně příjemná část. Poslední den jsme strávili hraním her s paní učitelkou Ferencovou, abychom si lépe zapamatovali všechna ta jména, ale hlavně abychom se ještě víc sblížili. U mě nejvíc zabodovala hra s igelitovým pytlem (alias lodí na moři), kde bylo úkolem družstva otočit ho pod nohama bez dotknutí se země.
Ovšem v každém z nás nejvíce zarezonoval táborák, u kterého jsme se všichni sešli, zpívali a bylo nám spolu krásně. Byla tam cítit tolerance, sounáležitost a rovnost. Byl to silný večer. Každý pak dostal prostor vyjádřit svůj názor na celý pobyt a ani jedna reakce nebyla negativní, což je úžasné.
Následující den už byl bohužel odjezdový, a tak jsme se v brzkém dopoledni sbalili a vyrazili na pětihodinovou cestu zpátky na stanici Praha – Hlavní nádraží.
Text: Rozálie Veselovská, studentka prvního ročníku
V pondělí 17. června vyrazila naše třída na skoro dvoutýdenní zeměměřický kurz. Cesta do Jeseníků byla dlouhá a náročná, ale my jsme ji i se všemi přestupy zvládli na jedničku. Dorazili jsme zrovna na oběd, po kterém nás čekala chvíle odpočinku a první zeměměřičská přednáška. Pan učitel Jirout nás seznamoval se základními pravidly měření a vysvětlil nám vše, co jsme potřebovali vědět k práci s teodolitem. Po přednášce už nám nezbývalo nic jiného, než se pustit do práce. A tak začal první den našeho měření. Musím říct, že to bylo náročnější, než jsme čekali, ale postupně jsme se hlavně díky užitečným radám asistentů začali orientovat (tedy někteří) a práce šla čím dál tím rychleji. Na konci dne nechyběl ani první táborák, který jsme si nadmíru užili.
V následujících dnech jsme pokračovali v měření úhlů našeho území a potom přišlo na délky. Délky se měřily pomocí dlouhých pásem, ale musím říct, že některé skupiny měly možná příliš těžký terén, a proto jim to zabralo více času. Takhle to šlo několik dnů za sebou a my už z toho byli upřímně dost unavení. Proto jsme se zaradovali, když nám bylo oznámeno, že nás v sobotu čeká celodenní výlet! Dopoledne jsme vycházeli a šli jsme okruh po okolí, který byl asi 16km dlouhý. Během něj jsme se všichni bavili a začala opět panovat veselejší nálada. Odpoledne jsme se utahaní vrátili a naplno využili možnost odpočinku před výbornou večeří.
V neděli už jsme se ale zase museli vrátit k měření. Vzhledem k tomu, že jsme každá skupina postupovala svým tempem, někdo už začínal s podrobným měřením (zaměřováním silnic, lamp, domů, atd.) a někdo byl ještě pozadu. S podrobným měřením souviselo i rýsování jednotlivých částí mapy. Tyto úseky jsme postupně spojovali a než jsme se nadáli, měli jsme před sebou skoro hotovou mapu! Bylo úterý, poslední den na dodělání mapy. To nám ale nebránilo, abychom se ještě vydali na zdejší rozhlednu a pokochali se krajinou. Vyšli jsme na ni odpoledne a potom si užili chvilku společného času, který jsme využili k vymýšlení prezentace našeho výjezdu. Naše mapa už v té chvíli byla skoro hotová. Bylo potřeba na ní dodělat jen pár detailů a vybarvit ji. Dostali jsme se ale trochu do skluzu a vybarvovací četa mohla s vybarvováním začít až dlouho po večeři. Nakonec jsme ji ale úspěšně dokončili. Sice dost pozdě, ale přece jen. Mapa byla dokončená a my už jsme si mohli jít celí utahaní lehnout a vyspat se na poslední den. Museli jsme vstávat brzy a čekala nás zase ta stejná dlouhá a náročná cesta domů.
I když to bylo 10 dní, celé nám to uteklo rychle. Pobyt nám zpříjemňovalo výborné jídlo, které nám vařila paní učitelka Ferencová a nechyběla ani každovečerní hodina zpěvu ve zdejším kostelíčku s paní učitelkou Tsirou. Náš zeměměřický kurz jsme si ale všichni naplno užili a budeme na něj i přes všechno trápení s teodolitem rádi vzpomínat. Nakonec bych chtěla jménem celé třídy poděkovat našemu panu učiteli třídnímu, kterému za tohle všechno vděčíme.
Adéla Kulhavá, studentka 1. ročníku