Po čtvrté a naposledy. Tím bych symbolicky označila náš výjezd 4.ročníku do Teplicko-adršpašských skal. Nevím, jestli jsme se takhle sjeli ve škole s krosnami úplně naposledy, ale jisté je, že příští rok budeme všichni rozuteklí v různých školách a po tomto rituálu se nám zasteskne.

Abych se oprostila od této sentimentální nálady, rovnou se přesuneme do malého auto kempu Loděnice Zdoňov, kde jsme se celá třída zabydleli v chatičkách a služba se dala do přípravy večeře. Následně nás čekalo zpívání s paní učitelkou Tsirou. Vůbec nebylo jednoduché po tak dlouhé době rozcvičit naše ztuhlé hlasivky. Nicméně se nám to povedlo a za chvíli campem zněla skladba Igora Stravinskyho „Pater noster“.

Kdybychom předem věděli, jaká bude v noci zima, tak bychom u večeře zvolili jinou strategii a horký čaj si nalili třeba do spacáku. Poněvadž většina z nás málem přimrzla k posteli a ráno jsme se navzájem vytesávali z kostek ledu. Vstávali jsme v nekřesťanskou dobu, protože místní autobusy jezdily zhruba dvakrát za den, tudíž jsme každé ráno chvátali ještě rozespalí s rohlíky v ruce a zubní pastou kolem pusy probouzející se krajinou. První den jsme se proplétali Teplickými skalami po malých stezkách, lávkách, můstcích a schodech. Kochali jsme se prapodivnými skalními útvary, které tvořily snad všechny části Krakonošova oděvu či různá zvířata a bytosti.

Počasí nám opravdu přálo. Tu a tam v chladném lesním prostředí prosvítaly sluneční paprsky zářijového slunce a my pokračovali v naší cestě. Kolem druhé hodiny jsme dorazili do restaurace na oběd, po němž jsme se pěšky odebrali na dlouhou cestu zpět do kempu. Každý večer jsme seděli u ohně, sdíleli své zážitky z prázdnin a polemizovali o naší budoucnosti. Nejednou se nám naskytl krásný pohled na noční oblohu, která překypovala nekonečnem hvězd.

Poslední den jsme se vydali po kopcích k rašelinovému jezírku. Tři otužilí chlapci na nic nečekali a hned tam naskákali, zatímco my jsme tomu v bundách a podkolenkách pouze přihlíželi z bezpečné vzdálenosti. Ne jedné duši se zatajil dech, když Mirkovi zahučely dioptrické brýle do hlubin jezírka. Avšak díky opatrnému ťapkání po dně se je s úlevou podařilo vylovit. Náhodou se o pár metrů dál nacházela restaurace, kam si část výpravy odskočila na krátké občerstvení. Po pozdním obědě nás opět čekala cesta do kempu, při které jsme se už trochu navzájem podpírali a táhli za všechny možné končetiny. Pan učitel Jirout se na celý výjezd oddal roli šoféra, což někteří z nás hluboce ocenili a jeho služeb využili.

Poslední večer byl zpestřen zvuky kytary a bujarým zpěvem rozjařených kabrioleťáků, kteří seděli opodál. Druhý den jsme celé dopoledne vstávali, balili, uklízeli a pomalu se dostávali do reality. Na Hlavní nádraží jsme se dostali kolem šesté hodiny, rozloučili se společným pozdravem a rozprchli se do svých domovů za teplem a horkou sprchou. Cítím obrovský vděk za všechno, co jsme společně prožili a snad ještě prožijeme. Děkujeme oběma našim třídním, za to jak moc skvělí jsou. Doprovázejí nás na všech našich cestách a to doslova!

Studentka 4. ročníku
Rozálie Veselovská