Výjezd do Německa
Když jsem na začátku druhého ročníku psala článek o zeměměřickém kursu, zakončila jsem ho větou: „Jestli si něco opravdu přeji, tak abych kvůli aktuálnímu nezvanému hostu jménem Covid–19, nemusela psát článek o eurytmickém festivalu ve Wittenu až na konci třetího ročníku.” A ono ejhle. Jsme na konci třetího ročníku a já vyťukávám do klávesnice všechny zážitky, které jsme načerpali za celou ročníkovou cestu, během níž jsme dorazili také do německého města Witten-Annen.
Společně s druhým ročníkem jsme na konci května naskákali do autobusů a vydali se na eurytmický festival Forum Eurythmie.
Desetihodinová cesta utekla jako voda a my jsme strávili nádherné čtyři dny obklopeni eurytmií, zajímavými workshopy a skvělým jídlem. Když nadešel den D našeho vystoupení, tak u mnohých z nás by se dala tréma krájet, jelikož jsme viděli uctivé množství profesionálních představení a zenový klid to v nás rozhodně nerozhostilo. Do toho se nám dostalo takové pocty, že jsme měli tu čest celý program uzavírat. Úkol to byl věru nelehký. A to také proto, že druháci vystupovali již o dva dny před námi se svými představeními Goethovou básní Čarodějův učeň, básní Duše od Olgy Scheinpflugové a skladbou Johannese Brahmse – Balada g-moll pod vedením Jaroslavy Úllové. Sklidili mnoho ovací.
Nakonec jsme se vystoupení zhostili s opravdovou grácií. Na pódiu jsme si to všichni užili a byli jsme šťastní, že můžeme všem ukázat, na čem jsme celého půl roku pracovali. Jako první jsme se pochlubili slastmi a strastmi českého jazyka, prostřednictvím autorské básně Ondřeje Lopatky a Adély Kusákové “Čeština”. I když bylo publikum plné rozličných národností, první skupině se perfektně podařilo vtáhnout je do děje a rozesmát. Obzvláště, když autoři a moderátoři v jedné osobě představili divákům eurytmickou hlásku „Ř“. Německé publikum při každém „Ř“ v textu třepalo rukama nahoře. Když pak nastoupila druhá skupina s básní “The Stolen Child” od Williama Butlera Yeatse, diváci utichli a přenesli se s námi do dávného Irska a se zatajeným dechem sledovali víly odvádějící dítě do kouzelné krajiny. No a nakonec zazněl zlatý hřeb večera. Beethovenova klavírní sonáta č. 17 d-moll, Op. 31, č. 2 “Tempest”. Nechali jsme se nést hudbou, při které nás doprovázela na klavír paní učitelka Čechová, a užívali jsme si poslední chvilky na jevišti. Když pak dozněl poslední tón a stáli jsme udýchaní buď před zraky diváků, nebo za oponou, zaplavil nás bouřlivý potlesk. Lidé vstávali, hvízdali a my se rozpouštěli štěstím. Asi nemusím zmiňovat, že toto si uchováváme jako jeden z nejintenzivnějších zážitků života, ke kterému nás přivedla Barbora Forbaková, naše učitelka eurytmie.
V neděli se naše cesty s druháky rozpojily a my se vydali po vlastní ose do Kasselu. Zde jsme se krátkodobě zabydleli ve waldorfské škole a vyrazili k Herkulově památníku. Kochali jsme se velkolepostí celého komplexu, kaskádami, po kterých se valila voda a výhledem na park Wilhelmshöhe. Navštívili jsme i muzeum, ve kterém mimo jiné byla díla Rembrandta a Petra Paula Rubense, mistrů, jejichž kopie obrazů jsme malovali ve škole. Na druhý den, když jsme se konečně vykutáleli ze spacáků, čekala nás architektonická procházka městem. Opět jsme navštívili další muzeum, kostel, koukali jsme na kilometrovou tyč zabodnutou pod zem a další zajímavé objekty (vytvořené v rámci konceptuálního umění pro výstavu Documenta – výstavu současného moderního umění, která se koná v Kasselu každých pět let). Volné odpoledne pak patřilo našim vlastním průzkumům města, při kterých jsme získali nemálo úlovků, a to byla též cenná umělecká díla! Hodnotu pro nás měla velkou, byly to památky na zahraniční cestu. Někdo si odvážel starobylé náušnice, jiný combo, další kabelku a naši učitelé se těšili se setkání s mývalem v parku.
Další den jsme nechali Kassel za sebou a odjeli do malebného Výmaru. Ten nám nabídl obrovské parky s lučním kvítím, nádherné počasí, ale hlavně Goethův Gartenhaus, který oplýval tajuplnou náladou a krásnou zahradou. Proslídili jsme i jeho dům ve městě a zastavili se u několika dalších budov. Naše cesta pokračovala skrz secesní dům Friedricha Nietzscheho a zkrátka jsme nemohli vynechat další kostel či muzeum. Výmar vás prostě okouzlí, je velmi malebný, a těch kavárniček, stánků se zmrzlinou a zákoutí s řekou… Nadešel poslední den a náš výlet se pomalu chýlil ke konci. Avšak oba naše třídní popadla poslední vlna energie a vzali nás na výlet lodí a dvě vyhlídky v Česko-saském Švýcarsku. Tedy nám udělali jeden z nejpříjemnějších odjezdových dnů.
Sice jsme přijížděli polámaní z karimatek, většina z nás s kašlem a teplotou, ale opravdu šťastní a plní zážitků. Nic z toho by se neuskutečnilo bez pana učitele Gundlacha, paní učitelky Ferencové a pana učitele Jirouta, kteří nás všude doprovázeli a do výjezdu doslova vložili kus sebe. Děkujeme!
Rozálie Veselovská
Zahraniční cesta třetího ročníku
/v Fotogalerie/od Jana ProcházkováVýjezd do Německa
Když jsem na začátku druhého ročníku psala článek o zeměměřickém kursu, zakončila jsem ho větou: „Jestli si něco opravdu přeji, tak abych kvůli aktuálnímu nezvanému hostu jménem Covid–19, nemusela psát článek o eurytmickém festivalu ve Wittenu až na konci třetího ročníku.” A ono ejhle. Jsme na konci třetího ročníku a já vyťukávám do klávesnice všechny zážitky, které jsme načerpali za celou ročníkovou cestu, během níž jsme dorazili také do německého města Witten-Annen.
Společně s druhým ročníkem jsme na konci května naskákali do autobusů a vydali se na eurytmický festival Forum Eurythmie.
Desetihodinová cesta utekla jako voda a my jsme strávili nádherné čtyři dny obklopeni eurytmií, zajímavými workshopy a skvělým jídlem. Když nadešel den D našeho vystoupení, tak u mnohých z nás by se dala tréma krájet, jelikož jsme viděli uctivé množství profesionálních představení a zenový klid to v nás rozhodně nerozhostilo. Do toho se nám dostalo takové pocty, že jsme měli tu čest celý program uzavírat. Úkol to byl věru nelehký. A to také proto, že druháci vystupovali již o dva dny před námi se svými představeními Goethovou básní Čarodějův učeň, básní Duše od Olgy Scheinpflugové a skladbou Johannese Brahmse – Balada g-moll pod vedením Jaroslavy Úllové. Sklidili mnoho ovací.
Nakonec jsme se vystoupení zhostili s opravdovou grácií. Na pódiu jsme si to všichni užili a byli jsme šťastní, že můžeme všem ukázat, na čem jsme celého půl roku pracovali. Jako první jsme se pochlubili slastmi a strastmi českého jazyka, prostřednictvím autorské básně Ondřeje Lopatky a Adély Kusákové “Čeština”. I když bylo publikum plné rozličných národností, první skupině se perfektně podařilo vtáhnout je do děje a rozesmát. Obzvláště, když autoři a moderátoři v jedné osobě představili divákům eurytmickou hlásku „Ř“. Německé publikum při každém „Ř“ v textu třepalo rukama nahoře. Když pak nastoupila druhá skupina s básní “The Stolen Child” od Williama Butlera Yeatse, diváci utichli a přenesli se s námi do dávného Irska a se zatajeným dechem sledovali víly odvádějící dítě do kouzelné krajiny. No a nakonec zazněl zlatý hřeb večera. Beethovenova klavírní sonáta č. 17 d-moll, Op. 31, č. 2 “Tempest”. Nechali jsme se nést hudbou, při které nás doprovázela na klavír paní učitelka Čechová, a užívali jsme si poslední chvilky na jevišti. Když pak dozněl poslední tón a stáli jsme udýchaní buď před zraky diváků, nebo za oponou, zaplavil nás bouřlivý potlesk. Lidé vstávali, hvízdali a my se rozpouštěli štěstím. Asi nemusím zmiňovat, že toto si uchováváme jako jeden z nejintenzivnějších zážitků života, ke kterému nás přivedla Barbora Forbaková, naše učitelka eurytmie.
V neděli se naše cesty s druháky rozpojily a my se vydali po vlastní ose do Kasselu. Zde jsme se krátkodobě zabydleli ve waldorfské škole a vyrazili k Herkulově památníku. Kochali jsme se velkolepostí celého komplexu, kaskádami, po kterých se valila voda a výhledem na park Wilhelmshöhe. Navštívili jsme i muzeum, ve kterém mimo jiné byla díla Rembrandta a Petra Paula Rubense, mistrů, jejichž kopie obrazů jsme malovali ve škole. Na druhý den, když jsme se konečně vykutáleli ze spacáků, čekala nás architektonická procházka městem. Opět jsme navštívili další muzeum, kostel, koukali jsme na kilometrovou tyč zabodnutou pod zem a další zajímavé objekty (vytvořené v rámci konceptuálního umění pro výstavu Documenta – výstavu současného moderního umění, která se koná v Kasselu každých pět let). Volné odpoledne pak patřilo našim vlastním průzkumům města, při kterých jsme získali nemálo úlovků, a to byla též cenná umělecká díla! Hodnotu pro nás měla velkou, byly to památky na zahraniční cestu. Někdo si odvážel starobylé náušnice, jiný combo, další kabelku a naši učitelé se těšili se setkání s mývalem v parku.
Další den jsme nechali Kassel za sebou a odjeli do malebného Výmaru. Ten nám nabídl obrovské parky s lučním kvítím, nádherné počasí, ale hlavně Goethův Gartenhaus, který oplýval tajuplnou náladou a krásnou zahradou. Proslídili jsme i jeho dům ve městě a zastavili se u několika dalších budov. Naše cesta pokračovala skrz secesní dům Friedricha Nietzscheho a zkrátka jsme nemohli vynechat další kostel či muzeum. Výmar vás prostě okouzlí, je velmi malebný, a těch kavárniček, stánků se zmrzlinou a zákoutí s řekou… Nadešel poslední den a náš výlet se pomalu chýlil ke konci. Avšak oba naše třídní popadla poslední vlna energie a vzali nás na výlet lodí a dvě vyhlídky v Česko-saském Švýcarsku. Tedy nám udělali jeden z nejpříjemnějších odjezdových dnů.
Sice jsme přijížděli polámaní z karimatek, většina z nás s kašlem a teplotou, ale opravdu šťastní a plní zážitků. Nic z toho by se neuskutečnilo bez pana učitele Gundlacha, paní učitelky Ferencové a pana učitele Jirouta, kteří nás všude doprovázeli a do výjezdu doslova vložili kus sebe. Děkujeme!
Rozálie Veselovská
Pozvánka na tanečně divadelní představení
/v Aktuality/od Jana ProcházkováŽIVOT VE VĚTVÍCH
27.6.2022 19:00 hod, divadlo Dobeška
Pojďte s námi nahlédnout do tajemných světů lidí žijících ve stromě a skrze to se dotknout politických, ekologických a dalších témat týkajících se například manipulace a lidskosti. Zloduch chce získat celý svět pro sebe. Co všechno je pro to schopný udělat? Kdo všechno jen přihlíží? Kdo naopak nezavírá oči a jde proti? Lidé nesmí zapomenout, kým jsou, a i v těch
nejtěžších situacích si stát za svým, s pozvednutou hlavou a upřímným srdcem.
Pozvánka (PDF)
Doporučená výše vstupného 150 Kč.
Divadelně taneční inscenaci na motivy knihy Tobiáš Lolness vzniklo jako součást ročníkové práce Alžběty Jenické.
„Tobiáši, uchovej si své čisté srdce. Nenech si ho zanést nenávistí!”
Prezentace ročníkových prací III. ročníku
/v Aktuality/od Jiří ProcházkaVážení studenti, rodiče a přátelé,
tímto bychom Vás chtěli pozvat na prezentace ročníkových prací studentů III. ročníku Waldorfského lycea v Praze.
Prezentace se budou konat tradičně na půdě naší školy v eurytmickém sále. Detailní informace o programu si můžete přečíst na přiloženém plakátu, kde je uvedený časový harmonogram a rozmanitá témata našich prací.
úterý 28. června od 10.00
středa 29. června od 10.00
v eurytmickém sále
Časový harmonogram v pozvánce
Na místě bude drobné občerstvení, které pro Vás připraví především studenti prvního a druhého ročníku.
Cílem ročníkové práce je naučit se pracovat s literaturou a odbornými texty, dokázat shrnout fakta a nalézat mezi nimi souvislosti. Studenti si sami vybírají téma, které je zajímá a kterým by se chtěli podrobněji zabývat. Práce se skládá ze tří částí. V teoretické části získají studenti do vybraného tématu vhled s pomocí odborné literatury a dalších zdrojů. V praktické části pak téma samostatně zpracovávají, například výzkumem. Umělecká část spočívá ve zpracování tématu vhodně zvolenými uměleckými prostředky. Ročníková práce je přípravou pro psaní odborných prací, ať už odborné maturitní práce ve 4. ročníku, nebo absolventských prací na univerzitě. Studentům pomáhá i uvědomit si, zda by se daným tématem chtěli zabývat i v budoucnosti.
Těšíme se na Vás.
Váš třetí ročník
Alternativní pomaturitní ples
/v Aktuality/od Jiří ProcházkaSrdečně vás zveme na pomaturitní venkovní ples, který pořádá čtvrtý ročník jako náhradu za ples tradiční maturitní zimní. Ples ačkoliv nese název Chcíplples rozhodně mrtvý nebude, díky vaší účasti, se kterou počítáme a za kterou budeme moc rádi. Akce se bude konat 21. 5. v prostoru Azyl 78 od 19.00 hod.
Bližší informace naleznete na FB události. Lístky je možné zakoupit na e-mailu nebo osobně u čtvrtého ročníku. V předprodeji je cena 130 korun na místě pak 160.
vaši čtvrťáci.
(nejedná se o oficiální školní akci)
Palmový olej – pozvánka na besedu
/v Aktuality/od Jana ProcházkováUž jako student naší školy se Petr Kohout intenzivně zabýval problematikou palmového oleje a ochrany pralesů. Ve školním roce 2019/2020 prezentoval ročníkovou práci, jejíž součástí bylo — vedle teoretického pojednání o palmovém průmyslu, sestavení praktický průvodce pro spotřebitele a tematického literárního příběhu — též uspořádání besedy k tématu. Beseda se studentovi stala popudem k další osvětové činnosti a občanským aktivitám, jichž nezanechal ani po maturitě a zahájení vysokoškolského studia v roce 2021.
S potěšením Vás nyní zveme na besedu „Palmový olej — čím je nám tak blízko a proč má smysl mu věnovat pozornost“, konanou v rámci osvětových večerů Ekologické sekce České křesťanské akademie v úterý 10. května od 17.30 v přízemí Emauzského kláštera (Praha 2, Vyšehradská 49), kterou uvede a povede právě Petr Kohout.
Plakát v PDF
Umělecký týden ve 2. ročníku
/v Fotogalerie/od Jiří ProcházkaBěhem posledních březnových dní jsme prolévali krev, pot i slzy v rámci uměleckého týdne. Tyto krásné, ale velmi intenzivní chvíle nás, jako druhý ročník, opět více stmelily. Věřím, že by i paní učitelky Forbaková a paní Úllová souhlasily, že jsme si všichni sáhli na dno. Ale i když se po eurytmickém sále občas už jen válela vyčerpaná těla studentů, stejně jsme neustávali, zvedli se a třídílným kráčením šli dál. Přesto, že to stále nevypadalo příliš nadějně, získali jsme si dobré ohlasy i v Příbrami, kde jsme 8. 4. na festivalu středních škol a devátých ročníků vystoupili s básní Duše od Olgy Scheinpfulgové, s Čarodějovým Učněm z pera Johanna Wolfganga Goetha a Baladou, jež zkomponoval Johannes Brahms. Udělali jsme velký kus práce a všem, kteří vydrželi až do konce, patří velký dík. Ale ještě nemáme hotovo – čeká nás Mezinárodní eurytmický festival v německém Wittenu.
AMH