Fotogalerie

V neděli v brzkých ranních hodinách jsme nasedli do vlaku mířícího do Mnichova a vydali se na několikahodinovou příjemnou a zábavnou cestu. Někteří spolužáci nám zpívali a hráli na kytary a o zábavu tak bylo postaráno. Když jsme konečně dorazili do Mnichova, velice rychle jsme se ubytovali v tělocvičně místní waldorfské školy a vydali se na prohlídku města.

Velice nás oslovil kostel Panny Marie, který se nachází jen pár ulic od námi dobře známého MarienPlatz. Kostel jsme si prožili již za podvečerního času a jeho atmosféra byla nádherná. Kostel byl světlý, prostý a provoněný vůní kadidla. Ten večer jsme se ještě zastavili u Židovské synagogy a pověděli si něco o její historii. Vymrzlí jsme poté hledali teplé a útulné kavárny Mnichova, které jsou skutečně stylové.

V pondělí ráno jsme pokračovali prohlídkou města a stihli jsme toho opravdu dost. Prohlédli jsme si tři majestátní budovy, které nechal vystavět Adolf Hitler a kde také rád řečnil. Poté jsme se přesunuli do blízkého velkého parku, kde jsme mohli spatřit malebná zákoutí i exotické stromy. V části, kde parkem protéká široký potok, jsme se nemohli zrakem odtrhnout od několika surfařů v různém věku, jak si užívají vln, které potok vytvářel. Když už nás náš dospělý dozor popohnal dále, dorazili jsme k rozlehlé mnichovské universitě, kde studovala i paní učitelka Tsira Jirout. Universita působila velkolepě. Zhlédli jsme zde malou výstavu o sourozencích Schollových, kteří zde také studovali a byli členy nenásilné protinacistické skupiny Bílá růže. Odpoledne jsme se vydali do dalšího krásného mnichovského parku, kde jsme si prohlédli tři domečky, které vystavěl „Tatíček Timofej“ po druhé světové válce, a který spolu se svou ženou putoval do dnešního Mnichova celých sedm let. Postavil zde malý kostelík, jehož strop je pokryt obaly od čokolády, Timofej vše postavil z trosek 2. světové války. Na závěr dne jsme vylezli na protější kopec též ze sutí války a společně pozorovali západ Slunce a naskytl se nám nádherný výhled téměř na celý Mnichov. Večer jsme již trávili procházkou městem a posezením v blízkých kavárnách.

Náš poslední společný den v Mnichově jsme navštívili koncentrační tábor Dachau. Hrstka z nás se rozhodla pro příjemnější variantu a prozkoumali jsme tamní městečko, hlavně jeho starší část, kde se na vršku kopce tyčí Jakubský kostel, který jsme i s jeho okolím namalovali. V podvečer jsme se vydali na nádraží a nasedli do vlaku, který nás přivezl zpět do Prahy.

Text: Marie Wamberová

Kurz proběhl úspěšně, všichni jsme se ve zdraví vrátili. Počasí nám přálo, společně jsme si užili pět dní na krásné samotě v kopcích Krkonoš. Místo bylo vybráno, aby celá akce byla hlavně o nás. Smyslem pobytu bylo, abychom se nikým a ničím nerušeni (ani mobilním signálem) mohli soustředit na sebe navzájem, a trochu se poznali v prostředí mimo školní lavice. Každý den byl laděn do jedné barvy, kterou jsme se obklopili v oblečení, studenti ji intenzivně malovali, pokoušeli se ji vyjádřit v eurytmii a dokonce hledali její proměny v přírodě kolem. Jídlo jsme servírovali v rámci možností také v příslušné barvě.

Barevný program byl doplněn seznamovacími a zážitkovými aktivitami a trochou sportu v podobě českého lakrosu. Na červený den nás čekal půldenní výlet po červené značce s krásnými výhledy na hřebeny Krkonoš a Sněžku. Smyslem našeho barevného experimentu bylo zkusit si uvědomit, do jaké míry na nás barvy, které bereme často jako samozřejmou součást každodennosti, vědomě či nevědomě působí v naší náladě, chování a jednání.

První večer jsme zažili lehce krizovou situaci, kdy na celé chatě došla voda. Naštěstí druhý den ráno bylo již vše v pořádku a voda tekla po zbytek pobytu bez problémů. Přesto jsme se uchýlili k šetření s vodou, abychom si uvědomili, že nekonečně tekoucí pitná voda z kohoutku není samozřejmostí. Tyto opatření vedli Vojtu Šimka k sepsání skvělé autorské písně o peripetiích studentů bez vody. Zpěvu byly věnovány také večery, během kterých se třídě pod vedením pana učitele Ševčíka, podařilo nacvičit nádhernou skladbu, kterou jsme si společně vychutnali poslední den na venkovním svahu s ozvěnou okolních kopců. Z pohledu třídního učitele si myslím, že jsme si celý pobyt všichni společně užili, studenti fungovali při všech aktivitách i ve volném čase, nálada byla příjemná, uvolněná. Naše třída vypadá velmi zdravě, živě a inspirativně. Jsem přesvědčen, že se máme všichni do budoucna na co těšit.

Tadeáš Dufek
Třídní učitel 1. ročníku

Pod vedením učitelky dějin umění, Evy Drgoňové, se studenti 3. ročníku vydali na cestu za uměním do Nizozemí a Belgie. Navštívili několik muzeí, například Van Gogh Museum, Rijksmuseum a Stedelijkmuseum v Amsterdamu, Muzeum J. A. Komenského v Naardenu a Groeningemuseum v Bruggách. V muzeích byla stěžejní činností studentů kresba vybraných děl a reflexe jejich nálad. Výklad učitelů doplňovaly referáty studentů. Také v jednotlivých městech byli studenti našimi průvodci. Kromě umění jsme si užili jízdu na kole v největším národním parku v Nizozemsku, kterého povaha krajiny připomínala mořské dno. Nelze opomenout chvíle odpočinku na plážích. Vyvrcholením uměleckých zážitků byla performance v Stedelijkmuseu, která významně ovlivnila naše vnímání současného umění.

Naše trasa na mapě

Radovan Daniel,
třídní učitel 3. ročníku