Fotogalerie

Kdybyste v posledním zářijovém týdnu zavítali do malebné vily na kraji Trpoměch, zcela jistě byste si nemohli nevšimnout prostorné místnosti poblíž vchodových dveří. Zvědavost by vám nedala, tudíž byste zamířili blíže k centru dění. Z rohu sálu by k vám proudil zvuk klavíru, možná lehký nápěv židovské melodie, jímalo by vás napětí od stolů se společenskými hrami, pochvalné mlaskání od stolů jídelních, nad hlavou by vám létaly míče všech velikostí a odněkud zezadu by k vám doznívalo úpění či radostné výkřiky účastníků neutichajícího ping-pongového turnaje. Tu a tam by se kolem vás trousili studenti a učitelé utvářivší obraz waldorfské bohémy připojením se k některé ze skupin či oddáním se odpočinku, četbě knih a scénářů. Chvílemi by se vám dokonce mohlo zdát, jakoby se zde zastavil čas, ale, ne tak docela. Tak, jako se neúprosně sype Písek v přesýpacích hodinách, jsme se i my snažili využít každé jeho zrníčko naplno.

Když jsme v pondělí do Trpoměch u Slaného vyrazili na divadelní výjezd, spolu se spacáky, oblečením a hudebními nástroji jsme si s sebou vezli pouze jméno hry, kterou jsme měli ztvárňovat a stručné povědomí o jejím obsahu. Naše poslání bylo jasné: dát hře strukturu a formu, která nejen že bude nést náš osobitý styl, ale bude se též líbit zároveň nám i očím potenciálních diváků. Po důkladném pročtení scénáře jsme se dali do práce. Jedna z nově vzniklých skupin začala pracovat na hudbě, jiná redigovala scénář a vytvářela textové vstupy, další dvě pracovaly na přípravě scény a kostýmů. Poslední skupina se chopila úkolu rozdělování rolí. Tyto skupinové práce nás provázely celým týdnem ruku v ruce s nacvičováním jednotlivých obrazů a výstupů naší hry.

Když byly role rozděleny, po úvodních hereckých cvičeních začal každý z nás spolu se svými hereckými kolegy pracovat na jednotlivých scénách. Vzduchem létaly nápady všemi směry, tudíž jsme zkoušeli o sto šest. Díky otevřenosti zkusit vše, jsme se dostali k možnostem, které by nás na první přečtení mnohdy ani nenapadly. Každý směl být hercem, režisérem i kritikem.  Zjišťovali jsme, co funguje více a co méně, z nápadů, které se na první poslech zdály šílené, vágní nebo nerealizovatelné, se často vyklubaly ty nejlépe fungující scény. Ty jsme doplňovaly nácvikem hudebních vložek, ke kterým každý přispěl svým nástrojem či hlasem. Paní učitelka Kapsová nás též učila židovské tance, jejichž prvky jsme mohli v některých scénách využít. Pomalu začalo vznikat něco nového, krásného a našeho.

Když jsme se v pátek vraceli do Prahy, odjížděli jsme s pořádným kusem odvedené práce. Spousta další na nás však ještě čeká. Ráda bych za nás všechny poděkovala panu Černému, paní Kapsové a panu Danielovi za s naší třídou strávený čas a jejich vedení našich hereckých snažení. A samozřejmě panu Bednářovi za skvělé ubytování a jídlo, o kterém si troufám tvrdit, že o něm chuťové buňky mnohého z nás sní ještě doteď.

Eliška Nodlová

Jako prvňáčci, klesající pod tíhou velkých školních tašek. Tak jsme si připadali, když jsme se po slavnostním zahájení školního roku a krátké prohlídce školy vydali s krosnami na zádech na metro.

Největší úlevou dne by se dalo nazvat to, že jsme po dvou přestupech na vlaky mohli batohy naložit paní učitelce Kapsové do auta a osmikilometrovou cestu do cílové destinace absolvovat bez zátěže. Někteří stateční se však svých krosen vzdát nechtěli a tak je i přes neustálé stoupání donesli až do cíle – do domu v zaniklé obci Jelení v Krušných horách, který v minulosti patřil bohatému pekaři.

Další den čekalo mnohé z nás první setkání s eurytmií. Většina ohlasů byla více než pozitivní, díky, paní učitelko Forbaková. Eurytmie byla jedním ze tří bloků, na kterých jsme se v průběhu prvních dvou dnů střídali ve skupinách. Dalšími bloky byly práce pod dohledem pana učitele Horáka, kde jsme dělali vše od kydání hnoje po sekání dříví, práci nám zadával pan domácí Anbu původem z Indie, který nás také zasvětil do kouzla indické kuchyně, a různé teambuildingové a seznamovací hry s panem učitelem Černým.

Den před odjezdem jsme vyrazili na celodenní výlet sudetskou krajinou do torza pracovního tábora Rolava. Výletu předcházelo legendární balení svačin po večerce, na které nikdo z nás nezapomene.

Náš úplně poslední večer našeho úplně prvního výjezdu se nesl v duchu až rodinného posezení u táboráku. Společně i jednotlivě jsme shrnuli, co jsme prožili a co nás, jak na “adapťáku”, tak na našem novém kolektivu uchvátilo. Nechyběl ani zpěv s kytarou a poslední partičky Una.

Poslední den jsme strávili především balením a úklidem, rozptýlením nám pak byla procházka s paní domácí Alicí, koňmi a lamami, které jsme překřtili na Bezpohlavního Berta a Dominantního Damiana.

Na Hlavní nádraží jsme dorazili okolo deváté hodiny večerní a náš adaptační kurz jsme ukončili ještě závěrečným zpěvem písně Dum de dum pod rozsvícenými nádražními lampami.

Marmelád ze snídaně nám zbylo ještě tolik jako na tři další adaptační kurzy, a tak doufáme, že se příští výjezd uskuteční co nejdříve.

Za prváky
několik dobrovolných duší

V pondělí 14.9. jsme vyrazili vlakem do Jižních Čech strávit týden v Jurtcampu v osadě Vrábsko.

Celý týden probíhal ve znamení nácviku divadla. První den jsme si přečetli celou hru „Návštěva staré dámy“ od Friedricha Dürrenmatta, kterou si naše třída vybrala, abychom se společně obeznámili s příběhem a postavami. Druhý den se určily role, a nacvičování mohlo začít. Program byl naplněn především nácvikem, byly však také volné chvíle, které si každý vyplnil svou oblíbenou činností. Protože se od sebe hodně lišíme, hrál někdo na hudební nástroje, někdo fotbal, a jiní odpočívali v jurtách. Ty byly krásně zařízené – uvnitř byla kamínka, krásná střešní okna a celkový areál byl moc hezky vybavený.

Všechna jídla jsme vařili my, studenti. Kupodivu nenastaly žádné větší potíže a připravované pokrmy se všechny vydařily. Večery jsme trávili u společného stolu různými hrami.

Za týden se nám podařilo projít téměř všechny obrazy hry a jen doufáme, že vystoupení budeme moci také dotáhnout do konce a předvést publiku.

Díky tomu, že byl výjezd hodně uvolněný, se celá naše třída na sklonku našeho lyceánského bytí spojila zase více dohromady. Myslím, že i včetně našich milých učitelů jsme si pobyt všichni moc užili.

Emma Šílová