V podvečer 12. listopadu 2021 k Waldorfskému lyceu proudily hloučky rodičů, studentů, absolventů, zkrátka lidí, kteří přišli vzdát hold této škole, jež v jejich životech zaujala důležité místo. Místo určené k dospívání, vzdělávání, přátelství, inspiraci a osobnímu růstu.
„Vážené dámy, vážení pánové, vy všichni, kdo jste přišli dnes v tento chladný podvečer, oslavit 15. výročí Waldorfského lycea v Praze. Buďte vítání z celého srdce.“
Tato slova pronesl moderátor akce, Justin Svoboda, když otevíral slavnostní večer, který se odehrával ve stanu na vypůjčeném dvorku sousední speciální waldorfské školy.
Před vstupem do školy mohl každý účastník akce namalovat stéblo a v duchu básnické sbírky Walta Whitmana Stébla trávy tak připojit symbolicky sám sebe do komunity školy. Symbolika tohoto happeningu nám pomohla nést vše, co jsme touto akcí chtěli sdělit.
Již hodinu předtím však byla škola otevřena pro všechny, kteří se chtěli zúčastnit připravených výukových dílen, ať už to byli absolventi, současní studenti, rodiče, zvědavci a další hosté. Mnoho z nich si přišlo zavzpomínat na oblíbený předmět anebo si vyzkoušet, co daný předmět vlastně obnáší. Mohli si tak svázat školní sešit s limitovanou edicí sešitových štítků, vytvořit ex libris, naprogramovat cestu školním labyrintem, vyzkoušet si improvizovaný dialog, pracovat s imaginárními geometrickými cvičeními či vyzkoušet základní eurytmická cvičení.
Slavnostní program zahájil pěvecký sbor žáků celého lycea kantátou Johanna Sebastiana Bacha Nun danket alle Gott, což v překladu znamená: Děkujme všichni bohu.
„Před patnácti lety nastoupili první studenti do prvního ročníku,“ to byla zahajovací slova ředitele lycea Ivana Smolky. Ve svém projevu připomněl historii waldorfského hnutí v Praze a proces příprav vzniku lycea, který trval osm let. Poděkoval všem těm, co pomáhali této škole, a připomněl, nakolik se lyceum proměnilo. V závěru své řeči popřál škole dostatek inspirace a tvůrčích učitelů.
Publikum postupně oslovili další řečníci: poslankyně a starostka Prahy 5 paní Renata Zajíčková, Tomáš Feřtek, novinář, dramaturg a zakladatel společnosti EDUin, radní pro školství hl. města Prahy Vít Šimral, Miroslav Hřebecký, programový ředitel EDUinu, zástupce evropské rady waldorfských škol Břetislav Kožušník a Jakub Drbohlav, zástupce ředitele odboru řízení a podpory regionálního školství ministerstva školství. Ve svých projevech připomněli svůj vztah ke škole, vývoj mladého člověka, který se zde odehrává, ocenili práci učitelů a školy celkově, přislíbili řešení výstavby nové budovy pro tuto školu a celkově vyjádřili naději, že škola bude vzkvétat i nadále.
Tomáš Feřtek a Miroslav Hřebecký své výstupy prohřáli osobní zkušeností s výukou svých dcer na lyceu. Oba dva zkušení glosátoři české pedagogiky se neubránili dojetí ať už při porovnání škol svých dalších dětí s „waldorfem“, anebo při ocenění práce učitelů a jejich zájmu o každé jednotlivé dítě. Pan Hřebecký lyceum ve své řeči personifikoval a pravil doslova: „Milé Waldorfské lyceum, já ti děkuji. Za prvé za to, že jsi, a díky za to, jaké jsi. Protože tady působí učitelé, kteří jsou jaderné reaktory, které sálají energii s nekonečnou nevyčerpatelnou silou.“
Pan Jakub Drbohlav z ministerstva školství popisoval hodinu Ondřeje Ševčíka, kterou u nás ve škole navštívil jako jednu z nejlepších, kterou kdy viděl, a ocenil především týmovou práci pedagogů. Paní starostka Prahy 5, Renata Zajíčková, připomněla souvislosti, které nás vážou s touto městskou částí a vyjádřila naději v možný vznik waldorfského campusu ve své městské části. Sama je kantorka, a tak postřehla zejména to, že trendy, které se objevují v dnešní pedagogice, jsou běžnou součástí výuky waldorfských škol již dávno.
Zástupce Evropské rady waldorfských škol, Břetislav Kožušník, mluvil o zapojení těchto škol do řešení mnoha aktuálních pedagogických otázek na půdě Evropského parlamentu, a také o vzájemné spolupráci pražského a ostravského lycea.
Radní pro školství na pražském magistrátu, Vít Šimral, mluvil zejména o projektu výstavby nové budovy pro waldorfské lyceum, který právě putuje magistrátními kancelářemi. Jeho příslib byl opatrný a pohyboval se v horizontu pěti let, kdy už by stavba mohla probíhat. Ačkoli po patnácti letech provizória již přímí účastníci života lycea nemají velký smysl pro trpělivost, jako útěcha zněla slova pana radního, která pronesl na adresu waldorfského lycea a vyjádřil naprosté přesvědčení o důležitosti a potřebě této školy a následování jejího vzoru.
Jedním z nejdojemnějších bylo vystoupení kolegyní ze speciální waldorfské školy, které během večera dostaly přezdívku „sestřičky“, paní ředitelky Magdalény Vančatové Spáčilové a její zástupkyně Dany Špičkové. Popřály lyceu k jeho narozeninám a pro budoucnost si připravily speciální dar – růženín v podobě srdce jako základní kámen nové budovy.
V závěrečném proslovu ředitel Ivan Smolka pojmenoval všechny pokusy o získání budovy pro důstojnou existenci lycea během jeho patnáctiletého provizoria. Učitelé při jeho slovech postupně otvírali deštníky jako deset pomyslných střech, o které jsme se snažili. Poté je učitelé věnovali přítomným hostům, aby při rozhodování nezapomněli, že „stále nemáme střechu nad hlavou“.
A pak už byl rozkrojen narozeninový dort, majestátní dílo mnoha chutí, které jste museli ochutnat hned několikrát, abyste postřehli jeho rozmanitost. Tento cukrářský počin tak metaforicky poukázal na mnohostrannost naší učitelské a tvůrčí práce.
Po oficiálním začátku nastoupila kapela Emma a její tchoři a svými humorně laděnými písněmi prosvítila celý zbytek večera.
Poslední hudební částí večera bylo vystoupení příležitostného souboru Collegium Antiqua, složeného převážně z absolventů školy. Velmi náročná skladba moderního polského autora Krzysztofa Pendereckého Missa Brevis zazněla kvůli lepší akustice na schodišti sousední školy.
Během celého večera měli návštěvníci možnost prohlédnout si prostory lycea a zavzpomínat nejen na svá školní léta. K prohlídce byly přístupny i výstavy z patnáctileté historie lycea a také výstava o stoleté tradici waldorfské pedagogiky.
Učitelé školy připravili několik komentovaných prohlídek, které byly hojně navštíveny. Proběhla řada setkání po letech s dávnými přáteli, ale i seznámení s novými lidmi, kteří společně navštívili vynikající catering, o který se postarali z velké části rodiče školy. Nejdůležitějším nápojem večera se stal horký čaj, bez kterého bychom studený chlad večera jen těžko zvládli. Zahřál nás po těle, ale útulnost a atmosféru přátelství, sdílení a spolupráce přinesli všichni, kdo přišli z blízka i z daleka. A za to vám všem patří velký dík! Vážíme si toho.
