Šum listí, čerstvý vzduch, smích známých tváří a naplňující výhled. To je to, po čem jsem prahla celé měsíce schovaná za monitorem. A teď, teď, i přes to, že to není hlavní bod tohoto výjezdu, to cítím a jsem za to vděčná.

Pondělí, 7:40, halda usměvavých tváří s krosnami přetékajícími kraťasy a zároveň zimními bundami. Sem tam z davu vyčuhoval deštník. Vyrazili jsme, a i když jsme se zprvu dvou přestupů s panem učitelem Gundlachem lehce obávali, po nabrání Bambiho v Pardubicích a po cestě pendolinem plné spících hlav na spolusedícím jsme úspěšně a zcela v plném počtu dorazili na místo. Ještě tento den jsme se stihli seznámit s naším, v budoucích dvou týdnech velmi důležitým, kamarádem Teem.

V úterý, v první měřící den, jsme objevili nejen kouzlo spánku u přednášek, ale také například hodinové stavění teodolitu. I spoustu dalších situací jako vracení se pro olovnice nebo rozpadající se chatky nás provázely nejen v úterý, ale každý den tohoto pobytu.

Každá skupinka byla také na jeden den pasována na kuchařku, uklízečku a DJe v jednom. Aneb jedinečná příležitost vidět tanečníky v kuchyni, slyšet rozmanité hudební styly a pozorovat prudké úbytky energie.

Na víkend nám podporu před posledním týdnem nabídl pan učitel Ševčík sobotním koncertním shrnutím roční práce sboru a v neděli poté jsme si užili výlet a rybníkové koupání.

Dny začaly nasakovat lehkým stresem už další pondělí, ale všechny krizové situace, vyčerpané obličeje a tvoření mapy do tří do rána jsme nakonec trpělivě překonali.

I přes to, že se tak možná nikdo z nás necítí, tak jsme se z tohoto výjezdu navrátili jako téměř-druháci, a i když byl náš první rok docela ochuzený, tento výjezd naší třídu společně uzemnil a krásně ukončil první ročník.

AP