Jak začít školní rok lépe, než výjezdem? Druhý ročník byl hned 2. 9. 2019 připravený s krosnami na zádech. Prohlíželi jsme se všichni navzájem a snažili se zapamatovat si změněné tváře. Tradičně jsme se přivítali ve vestibulu s našimi milými a tradičně vtipnými učiteli. Vítali jsme se také s Emily, naší novou spolužačkou z USA.

Vidět partu mladistvých v autobuse, s velikými batohy a nadšenými výrazy, musí být zážitek. Taky, že jsme tento zážitek zařídili hned třem řidičům autobusů a cestujícím. Díky této dopravě jsme dojeli do Černého dolu. Odtud jsme se vydali pěšky přímo na Fořt, kde jsme strávili celé to SOCHAŘSKÉ DOBRODRUŽSTVÍ.

Ubytovali jsme se. Bydleli jsme také s žáky ze Semil, Ostravy a Příbrami. Hned po příchodu jsme dostali jídlo, a už první den jsme zjistili, že jídlo bude potěšující částí celého pobytu na Fořtu.

Celý kurz by se dal popsat jako výjezd plný pojídání, kreslení, sochání, seznamování, učení a objevování perspektivy budoucnosti.

Úterý, čtvrtek a část pátku jsme jenom prováděli činnosti výše zmíněné. Když jsi nekreslil krávu, modeloval jsi Venuši, vytesával perspektivu budoucnosti, učil se ekonomii nebo pomáhal v kuchyni. Abychom nezapomněli, středa byla osudová, a to z toho důvodu, že jsme vyšli na horu osudu. Výšlap byl příjemný. Spousta z nás díky němu mnohem více seznámila se studenty z ostatních škol. Ono vzdychat únavou je opravdu parádní téma na sdílení.

Jestli mohu soudit, tak až na nějaké ty nedostatky, jako je spaní nad chlívkem a málo bábovky na svačinu, jsme byli všichni nad míru spokojeni. Po cestě zpátky jsme zase zpříjemnili životy nějakým těm spolucestujícím a těšili se na pokračování objevování zákonů poptávky a nabídky.

Anežka Bělková, studentka 2. ročníku

V pondělí 17. června vyrazila naše třída na skoro dvoutýdenní zeměměřický kurz. Cesta do Jeseníků byla dlouhá a náročná, ale my jsme ji i se všemi přestupy zvládli na jedničku. Dorazili jsme zrovna na oběd, po kterém nás čekala chvíle odpočinku a první zeměměřičská přednáška. Pan učitel Jirout nás seznamoval se základními pravidly měření a vysvětlil nám vše, co jsme potřebovali vědět k práci s teodolitem. Po přednášce už nám nezbývalo nic jiného, než se pustit do práce. A tak začal první den našeho měření. Musím říct, že to bylo náročnější, než jsme čekali, ale postupně jsme se hlavně díky užitečným radám asistentů začali orientovat (tedy někteří) a práce šla čím dál tím rychleji. Na konci dne nechyběl ani první táborák, který jsme si nadmíru užili.

V následujících dnech jsme pokračovali v měření úhlů našeho území a potom přišlo na délky. Délky se měřily pomocí dlouhých pásem, ale musím říct, že některé skupiny měly možná příliš těžký terén, a proto jim to zabralo více času. Takhle to šlo několik dnů za sebou a my už z toho byli upřímně dost unavení. Proto jsme se zaradovali, když nám bylo oznámeno, že nás v sobotu čeká celodenní výlet! Dopoledne jsme vycházeli a šli jsme okruh po okolí, který byl asi 16km dlouhý. Během něj jsme se všichni bavili a začala opět panovat veselejší nálada. Odpoledne jsme se utahaní vrátili a naplno využili možnost odpočinku před výbornou večeří.

V neděli už jsme se ale zase museli vrátit k měření. Vzhledem k tomu, že jsme každá skupina postupovala svým tempem, někdo už začínal s podrobným měřením (zaměřováním silnic, lamp, domů, atd.) a někdo byl ještě pozadu. S podrobným měřením souviselo i rýsování jednotlivých částí mapy. Tyto úseky jsme postupně spojovali a než jsme se nadáli, měli jsme před sebou skoro hotovou mapu! Bylo úterý, poslední den na dodělání mapy. To nám ale nebránilo, abychom se ještě vydali na zdejší rozhlednu a pokochali se krajinou. Vyšli jsme na ni odpoledne a potom si užili chvilku společného času, který jsme využili k vymýšlení prezentace našeho výjezdu. Naše mapa už v té chvíli byla skoro hotová. Bylo potřeba na ní dodělat jen pár detailů a vybarvit ji. Dostali jsme se ale trochu do skluzu a vybarvovací četa mohla s vybarvováním začít až dlouho po večeři. Nakonec jsme ji ale úspěšně dokončili. Sice dost pozdě, ale přece jen. Mapa byla dokončená a my už jsme si mohli jít celí utahaní lehnout a vyspat se na poslední den. Museli jsme vstávat brzy a čekala nás zase ta stejná dlouhá a náročná cesta domů.

I když to bylo 10 dní, celé nám to uteklo rychle. Pobyt nám zpříjemňovalo výborné jídlo, které nám vařila paní učitelka Ferencová a nechyběla ani každovečerní hodina zpěvu ve zdejším kostelíčku s paní učitelkou Tsirou. Náš zeměměřický kurz jsme si ale všichni naplno užili a budeme na něj i přes všechno trápení s teodolitem rádi vzpomínat. Nakonec bych chtěla jménem celé třídy poděkovat našemu panu učiteli třídnímu, kterému za tohle všechno vděčíme.

Adéla Kulhavá, studentka 1. ročníku